;

Liberec, Oblastní galerie

Městské lázně Františka Josefa I.

Stavebníkem městských lázní byla finanční instituce Reichenberger Sparkasse, jejíž vedení o záměru diskutovalo od roku 1896. Definitivní rozhodnutí postavit městské lázně padlo v roce 1898, v roce 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Budoucí lázně tak byly „věnovány“ tomuto výročí a tuto skutečnost dodnes připomíná pamětní deska na průčelí budovy. Samotná stavba podle projektu vídeňského architekta Petra Paula Branga vznikla až později, v letech 1899–1902. Petr Paul Brang (1852–1925), absolvent vídeňské Akademie výtvarných umění, navrhl kromě libereckých lázní rovněž lázně v Ústí nad Labem, divadla v Žatci a Děčíně, kolonádu v Jánských lázních a několik administrativních budov v celém Rakousku-Uhersku. Lázně v Liberci plnily především hygienickou funkci. V době jejich výstavby nebylo běžné, aby byly domácnosti vybaveny koupelnami. Proto část lázní zabíraly vanové lázně I.–III. třídy. Dále lázně nabízely římsko-irské parní lázně, sprchové umývárny, uhličité lázně, odpočívárny a nezbytné zázemí. V křídle podél Vítězné ulice se nacházel bazén o rozměrech 20 x 10 metrů. Brang stavbu navrhl v historizujícím stylu. Exteriér zdobí dvojic soch Posidona a Amfitrité a reliéf Vodních hrátek. Sochy vytvořil profesor liberecké průmyslové školy Emanuel Gerhart z hořického pískovce. Ve štítě najdeme hrdý nápis z bronzových písmen KAISER FRANZ JOSEPH BAD. Císař František Josef I. si lázně prohlédl v roce 1906, kdy navštívil Německo-českou výstavu v Liberci. Interiéry lázní byly v době svého vzniku zdobeny nástěnnými malbami s rostlinnými motivy nebo náměty odkazujícími ke koupání. Dlaždice a kachličky dodávala věhlasná firma Villeroy & Boch. Vanové lázně I. třídy a jejich čekárna překypovaly luxusem. Až do otevření nového plaveckého bazénu na Tržním náměstí (1984) byly lázně jediným krytým bazénem v Liberci. Tomu také odpovídala návštěvnost, která jen za prvních 25 let provozu dosáhla úctyhodných 2 578 619 návštěvníků! Od roku 1984 ale lázně postupně chátraly. Lázně byly v roce 1990 vráceny v restituci České spořitelně jako nástupní společnosti Reichnebreger Sparkasse; v té době ještě sloužily veřejnosti. Spořitelna lázně následujícího roku vložila do malé privatizace. Během pouhých dvou let lázně postupně vlastnily tři společnosti. Zajímavé je, že první ji získala v kupónové privatizaci za 8 150 000 korun a třetí společnost koupila lázně za 70 000 000 korun! Od roku 1994 vlastnila lázně společnost MONA, a. s., které později skončila v likvidaci. Město Liberec se vlastníkem lázní stalo poprvé v roce 2005, kdy je koupilo z konkursní podstaty za 9 000 000 korun. Město pak započalo se záchrannými pracemi a s hledáním vhodného využití, které skončilo v roce 2009 uzavřením dohody mezi městem, Libereckým krajem a Oblastní galerií Liberec o budoucím využití lázní pro galerijní účely.

Projekt revitalizace městských lázní pro galerijní účely zpracoval liberecký ateliér Sial pod vedením hlavního architekta Jiřího Bučka a hlavního inženýra Karla Novotného v letech 2009–2010. Vlastní stavební práce byly zahájeny v září 2011 a dokončeny v červnu 2013. Oblastní galerie Liberec převzala lázně do pronájmu k 1. září 2013 a po přestěhování sbírek a instalaci nových expozic je 28. února 2014 otevřela veřejnosti. Projekt revitalizace městských lázní pro galerijní účely byl financován Evropskou unií (85 %) a Libereckým krajem (15 %). Projekt rekonstrukce lázní z dílny ateliéru Sial byl oceněn hlavní cenou Grand Prix Obce architektů za rok 2013 a novostavba depozitáře získala hlavní cenu Klubu za starou Prahu jako nejzdařilejší novostavba v historickém prostředí realizovaná na území České republiky v roce 2013. (Volně podle textu Marka Řeháčka pro publikaci Lázně, Proměna libereckých Lázní na kulturní a společenské centrum. Liberec 2014. / www.ogl.cz)