Největší z pierotů v České Lípě

Zveme vás na mimořádné setkání s evropsky respektovanou osobností pantomimy, Radimem Vizvárym, který v českolipském Jiráskově divadle vystoupí příští týden… Radim Vizváry je mimořádně všestranná osobnost. Mim, choreograf, režisér, pedagog. Zabývá se pantomimou a fyzickým divadlem v celé jeho šíři. Prakticky i jako teoretik. To všechno, co o pohybovém nebo nonver-bálním divadle ví, mu ale nebrání, aby byl spontánní komediant. Samo komediantství ovšem nestačí. Pantomima je technicky mimořádně obtížný obor, a zejména pokud si někdo postaví představení tak, že během něho vystřídá prakticky všechny žánry a styly. Radim Vizváry je všechny dokonale umí. A teprve když je něco dokonale předvedeno, tedy tak, jak to má být, může člověk pochopit smysl a kouzlo toho, co je na jevišti a proč je to právě tak a ne jinak. Na představení Radima Vizváryho se diváci baví, ale jsou i nečekaně zasaženi silným emocionálním zážitkem. Jeho vzorem byl Boris Hybner, který byl také jeho profesorem. Ten Radimovi Vizvárymu udělal asi největší radost tím, když ho přirovnal k věhlasnému Jeanu Gaspardovi Deburauovi, největšímu z pierotů. Strhující one-man show držitele Ceny Thálie nabídne osmnáctá Lípa Musica ve čtvrtek 24. října v Jiráskově divadle v České Lípě.

„Mě to baví. Pořád musím něco zkoušet, objevovat... Tenhle přístup k životu jsem v sobě měl už jako dítě,“ říká k tomu s úsměvem. S pantomimou se podle svých slov poprvé setkal právě prostřednictvím Borise Hybnera. „Okouzlil mě svým talentem, humorem, osobností a postupně mi začal odkrývat svět pantomimy. A musím se přiznat, že mi učaroval Jean Gaspard Deburaou. Zaujala mě esence jeho křehkosti, efemérní bytosti a životního příběhu. No a Boris mi vždycky říkal:,Ty jsi mim jako Deburaou, ty jsi pierot, ty to musíš dělat.‘ Byla to pro mě velká pocta a zodpovědnost. Najednou mi řekl, kdo jsem. A že to v sobě mám. Věřil jsem tomu a začal na sobě tvrdě pracovat,“ vypráví Radim Vizváry.

Vystudoval na HAMU (Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění) katedru nonverbálního a komediálního divadla a už během studia ho zajímalo, jaké to je z té druhé strany, režisérské. Nejen to ho ale přivedlo k režírování. „Asi nejdůležitějším podnětem byla samotná výchova Borise Hybnera. Vyznával myšlenku, že mim nemůže být pouze interpret. Preferoval pojem divadelník. Tedy umělec, který musí umět vymyslet, co bude hrát, musí si to umět napsat, zrežírovat, udělat si kostým, scénu, celé si to zprodukovat a nebýt na nikom závislý. Díky jeho škole vnímám di vadlo komplexně," říká.

Podle něj to ale u pantomimy ani jinak nejde. Protože mimové nemají scénáře, nikdo jim nepíše hry... Když už chtějí něco ztvárnit, musí si to autorsky zpracovat a vymyslet. „My se můžeme inspirovat tvůrci, jako byl Marcel Marceau, ale protože se jedná o hereckou disciplínu, nelze výkon zkopírovat přesně, jako například u tance. Musíme reflektovat téma, které chceme ztvárnit skrze sebe, protože jádrem pantomimy je myšlení, které se vyjadřuje gestem. Mim do toho dává své nitro, své srdce," vyznává se Radim Vizváry.

Dodává, že seznámení se všemi částmi divadla mu dodalo sílu, aby se v rámci svého doktorandského studia odhodlal zrežírovat operu Bohuslava Martinů Divadlo za bránou. Nebyla to jeho první režie, do té doby ale rozhodně největší. Sám není typem drsného režiséra, protože má pocit, že to k ničemu nevede. Při své práci se samozřejmě s několika takovými setkal, rozhodně ho však neinspirovali. „Být na někoho drsný, zlý, někoho ponižovat, říkat, že nic neumí, to podle mě není tvorba. Režisér by měl hledat tu správnou cestu pro sebe i pro ostatní. Divadlo je týmová práce, takže bychom se měli všichni snažit dostat ze sebe to nejlepší.

Pokusit se stvořit krásno, které pak nabídneme divákům. Protože krásno lidi povznáší a uzdravuje. A ve chvíli, kdy bych do práce vkládal negativní energii a emoce, tak bych to krásno vlastně zabíjel". Za svůj projekt Sólo obdržel v roce 2017 prestižní cenu Thalie. „Shrnul jsem v něm dosavadní zkušenosti a dovednosti. Vedle moderní formy jsem se odhodlal probudit i klasickou pantomimu, avšak v mém pojetí a cítění dnešní doby, aby bavila mě, ale i diváka. Chtěl jsem ukázat vývoj pantomimických stylů – od romantické pantomimy až po moderní styly. Taková malá encyklopedie. Režijní koncept ukazuje mima v herecké šatně, který se připravuje na různá představení. Během několika kostýmních převleků zakomponovaných přímo na scéně ztvárňuji deset různých charakterů a příběhů,“ představuje svůj projekt Vizváry. A právě ten uvede i 24. října v České Lípě. Vstupenky jsou ještě v prodeji!