Lípa Musica 2014

20.09.2014 - 17:00 | Kulturní dům Crystal
  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenky: 690 | 590 | 490 Kč 

Štefan Margita - tenor
Marek Štilec - dirigent
Filharmonie Hradec Králové

Program: "Operní gala"
Carl Maria von Weber (1786-1826): Čarostřelec, předehra
César Franck (1822-1890): Panis angelicus
Franz Schubert (1797-1828): Ave Maria
Gaetano Donizetti (1797-1848): Don Pasquale, předehra
Una furtiva lagrima, árie z opery Nápoj lásky
Georges Bizet (1838-1875): Intermezzo z opery Carmen
George Gershwin (1898-1937): Sporting life, árie z opery Porgy a Bess 

Přestávka 

Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893): Polonéza z opery Evžen Oněgin
Nikolaj Rimskij-Korsakov (1844-1908): Árie kupce z opery Sadko
Johann Strauss ml. (1825-1899): Netopýr, předehra k operetě
Jacques Offenbach (1819-1880): Click-clack, árie z opery Les contes d´Hoffmann
Pietro Mascagni (1863-1945): Intermezzo z opery Cavalleria Rusticana
Francesco Cilea (1866-1950): Lamento di Federico z opery Arlézanka 

Slavnostnímu zahájení nesluší nic tolik jako opera. Proto taky zahajovací koncert uvádí operní gala snad nejznámějšího českého operního zpěváka, tenoristy Štefana Margity za doprovodu Filharmonie Hradec Králové. Výjimečný večer hostí Kulturní dům Crystal v České Lípě, pomyslném hlavním městě festivalu.

Umělecký rejstřík Štefana Margity je velmi bohatý a jeho kariéra je lemována mnoha zásadními operními rolemi, z nichž večer nabízí hned několik. Široký záběr repertoáru osciluje mezi světy klasické operní hudby 19. století a tvorby, jež hraničí s jazzem, jak se jej snažil do univerza klasické hudby implementovat Američan George Gershwin.

Večer načíná předehra k romantické opeře Čarostřelec od Carla Marii von Webera. Již samotná předehra opery odehrávající se na Šumavě je ceněna pro svou narativnost a mimořádnou poutavost. Následuje něžný i úpěnlivý kus Panis angelicus od belgicko-francouzského skladatele Césara Francka, který je známý v podání mnoha vynikajících světových tenorů. Na něj navazuje při operních ukázkách takřka obligátní, ale při tom stejně stále naléhavý a niterný opus Ave Maria od Franze Schuberta.

Další část operního večera zavádí posluchače do Itálie poloviny 19. století, kde byl ve svém vrcholném skladatelském období autor sedmdesáti oper Gaetano Donizetti. Donizettiho dílo bylo na počátku 20. století částečně pozapomenuto a dočkalo se rehabilitace o padesát let později, kdy jeho opery znovu začaly uvádět významné světové scény. V České Lípě zazní Donizettiho díla předehra k opeře Don Pasquale, na níž naváže árie Una furtiva lagrima z opery Nápoj lásky.

Orchestrální intermezzo ze slavné Bizetovy opery Carmen neuvede posluchače do dalšího aktu opery, nýbrž předznamená árii Sporting life z opery Porgy a Bess George Gershwina. Tento autor je hudebnímu světu známý především svým jazzovým odkazem ve vážné hudbě, či, chcete-li, zanášením pravidel vážné hudby do jazzu.

Popřestávkovou část programu uvádí slavnostní i rozverná polonéza z Čajkovského opery Evžen Oněgin. Z dílny jiného ruského romantika stejné generace Nikolaje Rimského-Korzakova pochází árie kupce z opery Sadko. Tato opera svou evokativností a instrumentálností zastiňuje další skladatelovy opery, naproti tomu je dnes ale poměrně málo známá a uváděná. Její zařazení na repertoár tak podtrhuje široký záběr operního exkurzu zahajovacího večera.

Poněkud se z operního zaměření večera vymyká předehra ke Straussově operetě Netopýr, která je typickým dílem vídeňské provenience druhé poloviny 19. století, značí ji lehký valčíkový rytmus, který jako by chtěl zakonzervovat podobu světa před vstupem do komplikovaného a nejednou dramaticky smutného 20. století.

Druhou polovinu 19. století značí celá řada dalších hudebních skladatelů. Zastoupení francouzského kulturního okruhu zprostředkovává Jacques Offenbach. Tento všestranný hudebník je světu nejvíce znám jako autor kankánu z Orfea v podsvětí a jako završitel žánru komické opery. Jeho operní a operetní tvorba byla typická hlavně důsledným a zdařilým doplňováním hudební a dramatické složky. Během zahajovacího večera zazní z jeho obsáhlého díla árie Click-clack z opery Hoffmannovy povídky.

Celý program uzavírá dvojice italských skladatelů, kteří svým operním dílem poznamenali přelom 19. a 20. století a jejichž vliv se výrazně projevil v operní tvorbě 20. století. Přelomové byly hlavně jejich realistické tendence, které jejich hudební dramata obsahovala. Mascagni byl autorem mnoha oper a hned jeho první opera Cavalleria Rusticana se stala také operou nejslavnější. Program zakončuje árie od Francesca Cilea z opery Arlésanka, ve které se Federico vyznává ze své nenaplněné tajné lásky k dívce z Arles. Slavnou árii v minulosti zpívali velcí tenorové jako Plácido Domingo, Luciano Pavarotti nebo José Carreras. Při premiéře Arlésanky v roce 1897 ji zpíval samotný Enrico Caruso.

Štefan Margita se narodil v Košicích. Mladý talent byl záhy pozván do Vídeňské národní opery a v krátkém čase se stal známým na mezinárodní úrovni. Vystupoval v Ženevě, Dallasu, Paříži a Tel Avivu, Basileji, Stuttgartu, Berlíně, Lipsku a mnohde jinde. Za významné je třeba považovat i jeho hostování v milánské La Scale nebo v Národní opeře v Paříži. Jeho kariéru lemuje celá řada operních rolí, zpíval Jacquina v Beethovenově Fideliu, Narrabotha ve

Straussově Salome, Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky nebo Alfreda ve Verdiho La Traviatě v Basileji.

Pro českou hudbu byly významné jeho adaptace postav z Janáčkových oper, které zpíval rovněž na mnoha důležitých světových pódiích. S velkým úspěchem se kupříkladu i díky umění Štefana Margity setkalo provedení opery Příhody lišky Bystroušky v Théâtre des Champs-Elysées v Paříži. Také v současnosti se zpěvák ve velké míře věnuje Janáčkovu dílu a jeho současnou nejvýznamnější rolí je part Laca z opery Její pastorkyňa.

Úspěšnost jeho kariéry potvrzuje fakt, že si jej ke spolupráci zvou přední dirigenti jako Claudio Abbado, Gerd Albrecht, Vladimír Ashkenazy, Jiří Bělohlávek nebo Seiji Ozawa.

Štefan Margita je v prvé řadě operním zpěvákem, ale se stejným zápalem provádí i koncertní pěvecké večery. Na jeho koncertním repertoáru je Beethoven, Mahler, Liszt nebo Kodály. S koncertními programy již navštívil mnohá zahraniční pódia a absolvoval i turné po Japonsku.

V roce 2006 vyšel kompaktní disk Štefana Margity s tvorbou Bély Bartóka, Sylvie Bodorové a Mikuláše Schneidera-Trnavského, který měl skvělou kritickou odezvu doma i v zahraničí. Roku 2009 vyšlo CD JaRaLaj, které je naproti tomu zpěvákovým exkurzem do oblasti worldmusic a přináší výběr slovenských, romských a balkánských písní.

Filharmonie Hradec Králové byla založena původně pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové roku 1978. Ke svému současnému názvu se hlásí od roku 1993 a vyjadřuje tím historickou kontinuitu filharmonických těles v krajském městě.

Významné období uměleckého rozkvětu tělesa je spojeno se jménem prof. Františka Vajnara, který jako šéfdirigent pracoval s orchestrem nepřetržitě od roku 1991 až do roku 2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem. V letech 2001-2012 působil na postu šéfdirigenta tělesa Ondřej Kukal, který je nadále hlavním dirigentem orchestru. Od roku 2012 je šéfdirigentem FHK Andreas Sebastian Weiser.

Orchestr z Hradce Králové vystoupil v četných významných koncertních síních Evropy a interpretační kvalitu orchestru dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo Český rozhlas. Pravidelně FHK účinkuje na významných českých festivalech věnovaných klasické hudbě. Mezi ně patří Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy a od roku 2005 je filharmonie také pořadatelkou festivalu Hudební fórum Hradec Králové, na kterém se odehrály mnohé české premiéry významných soudobých evropských skladatelů Schnitkeho, Kančeliho, Gubajduliny, Beria nebo Henzeho.

Marek Štilec náleží k mladé dirigentské generaci. Narodil se v roce 1985, ale již stihl absolvovat studium dirigování u Leoše Svárovského a poté úspěšně vystudoval obor dirigování na pražské HAMU.

Přes výrazné mládí je v jeho uměleckém rejstříku již celá řada prestižních jmen. Spolupracuje s řadou významných orchestrů, mezi jinými Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Českým národním symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Pražským komorním orchestrem, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Komorní filharmonií Pardubice, JKF České Budějovice, Plzeňskou filharmonií, Akademickými komorními sólisty, Czech Virtuosi, Orchestrem Berg či Orchestrem Opery Ústí nad Labem.

Velký profesionální rozmach charakterizuje i jeho působení na zahraničních scénách, kde účinkuje s New World Symphony, Orchestra of the Swan, London Classical soloists, Berlin Camerata, Kammerphilharmonie Graz, National Orchestra of Moldova a Pärnu City Orchestra.

Kromě koncertů s různými tělesy Marek Štilec nachází uplatnění i v operních inscenacích a radost mu přináší i práce s menšími než symfonickými kolegii. Již v sedmnácti letech založil vlastní komorní sbor Quattro, jehož je dirigentem a uměleckým vedoucím.

Jeho profesionalitu oceňují mnohé výrazné osobnosti české klasické scény. Kromě řady vynikajících pěvců je jeho jméno spojeno i s projekty Martina Kasíka, Irvina Venyše, Lubomíra Brabce, Jaroslava Svěceného, Jiřího Bárty, Jany Bouškové nebo Kateřiny Englichové a podílel se také na CD JaRaLaj hlavního protagonisty večera Štefana Margity.

http://www.stefanmargita.com/
http://www.fhk.cz/

 

 

 

22.09.2014 - 18:00 | Kulturní dům Crystal
  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenky: 590 | 490 | 390 Kč

Florea Theatrum
Armida – Alice Martini
Rinaldo – Lucie Rozsnyó
Utaldo – Jaroslav Březina 
barokní orchestr Musica Florea
balet – Hartig Ensemble /Helena Kazárová
dirigent – Marek Štryncl

Program: Giuseppe Scarlatti: Armida, opera

Komorní opera (1766) ze zámeckého archívu Českého Krumlova

Pozvánka Marka Štryncla na představení v České Lípě:

Libreto Marca Coltelliniho pro operu Armida bylo poměrně známým dílem, jehož zhudebnění se chopilo několik autorů, mimo jiné také Antonio Salieri. Úplně poprvé ale námět zpracoval v roce 1766 Giuseppe Scarlatti. Tak jako mnozí jeho krajané našel Scarlatti uplatnění na sever od Alp. Scarlattiho jeho dráha dovedla do Vídně, kde v té době Italové udávali rytmus a přesvědčovali svět o italské nadvládě na poli operní tvorby. Sám Scarlatti byl autorem více jak třiceti operních děl.

Scarlattiho mecenášem byla knížecí rodina Schwarzenbergů, u kterých byl domácím učitelem hudby. Právě knížeti Josefu Adamovi Schwarzenbergovi a jeho dceři Marii Terezii byla opera o krásné kouzelnici Armidě a křesťanském rytíři Rinaldovi dedikována. Archivní výzkum v Českém Krumlově implikuje, že opera byla pravděpodobně prováděna v soukromí na českokrumlovském zámku.

V Evropě byly kdysi stovky malých zámeckých divadel, která sloužila k pobavení jejich majitelů a reprezentaci jejich sídla. V drobných domácích operách šlechtici často i vystupovali. Na zámcích v Litomyšli a zejména na schwarzenberské rezidenci v Českém Krumlově se dodnes uchovalo nejen dokonalé technické vybavení zámeckého divadla z druhé poloviny 18. století, ale též bohatý archivní materiál, který vydává svědectví o provozování domácích scén a nechává nahlédnout i do hraného repertoáru. Dodnes dochovaná díla ale tvoří jen nepatrný zlomek tehdejší produkce. Detailní rekonstrukce a obnovená premiéra takřka dvěstěpadesátileté opery se snaží udržet přesnou podobu něčeho, co už tu dávno není. Snad právě v tom ční největší přínos projektu Florea Theatrum.

Puristické provedení opery vrcholného baroka sleduje všechny možné aspekty, aby výsledek byl originální předloze co nejbližší. Proto je důležitou součástí opery také balet v podání Hartig Ensemblu. Největší unikum projektu ale tkví především ve vytvoření převozné dřevěné divadelní scény, která byla vyrobena právě pro uvedení Armidy, ačkoliv umožňuje i uvádění širokého spektra hudebních i činoherních představení. Kulisy užívají barokní konstrukční technologie a hloubkovou perspektivu. Poetiku a autentičnost jevištní architektury završuje nasvícení scény, ke kterému je užito svíček a systému zrcadel. To vše dohromady vytváří poetiku jevištní architektury historických divadel.

Musica Florea byla založena v roce 1992. Iniciátorem jejího založení se stal violoncellista Marek Štryncl, který je dirigentem souboru. Musica Florea se jako jeden z prvních ansámblů u nás začala věnovat poučené interpretaci staré hudby. Nedílnou součástí jeho podání je hra na originální historické nástroje nebo jejich kopie a pečlivé studium dobových hudebních pramenů a estetiky obecně. To je základem činnosti souboru a zároveň i zárukou jeho renomé.

Široký repertoár zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, ale i orchestrální koncerty a monumentální skladby symfonické, operní a oratorní. Koncertní činnost souboru lemují vystoupení na významných světových festivalech. Na různých projektech Musica Florea spolupracuje s excelentními sólisty a ansámbly. Ve výčtu jeho spolupracovníků se pohybují jména jako Magdalena Kožená, Philippe Jaroussky, Nancy Argenta nebo Véronique Gens.

S četnými ohlasy se Musica Florea setkala na mnoha zahraničních scénách, a stejně jsou ceněny její nahrávky. Francouzský časopis Diapason souboru udělil nejvyšší ohodnocení za Missa Sanctissimae Trinitatis, v domácím prostředí zase kritiky i posluchače vysoce zaujal projekt Bachových árií s Magdalenou Koženou. Interpretaci děl Johanna Sebastiana Bacha v podání souboru byla vysoce hodnocena na festivalu v chorvatském Varaždinu. Musica Florea ale především již více jak deset let pravidelně uvádí koncertní řady, ve kterých uvádí nově objevená díla starých mistrů, jež se snaží vrátit k životu v nejvyšší možné míře jeho interpretační původnosti.

Jablonecký violoncellista Marek Štryncl je univerzálním muzikantem, který, kromě toho že je vynikajícím instrumentalistou, se věnuje též dirigentství, sbormistrovství a skladatelské činnosti. Již v době svých studií na konzervatoři v Teplicích zastával funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Poté absolvoval pražskou AMU v oboru dirigování a studoval barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik.

V širokém repertoárovém záběru se zabývá tvorbou od raného baroka až po romantismus a soudobé skladby. V roce 1992 ho jeho zájem o interpretaci staré hudby vedl k tomu, že založil soubor Musica Florea, s nímž se věnuje hlavně barokní a klasicistní tvorbě. Buď jako interpret nebo společně se souborem Marek Štryncl nahrál desítky CD nosičů, které se v odborných kruzích setkaly s vysokou odezvou. V hledání hudebních výzev Marek Štryncl zavítá občas i do vod experimentálnějších. Z nich lze připomenout společný program s Ivou Bittovou. Je-li však řeč o barokní opeře, je na místě připomenout, že to byl právě Marek Štryncl, který inicioval a nadchl pro projekt převozného barokního divadla Florea.

http://musicaflorea.cz/

23.09.2014 - 07:00 | Česká Lípa, Jiráskovo divadlo
  • koncert - ilustrační obrázek

cena vstupenky: 100 Kč
Vstupenky na první představení jsou pouze pro školy a školky. Na druhé představení je možné vstupenky zakoupit ve festivalové kanceláři.

Severáček – liberecký dětský sbor ZUŠ
Silvie Pálková – sbormistryně
Jiří Kubík – baryton
Milan Hodný – vypravěč
Jurij Horbačuk – housle
Olessia Voliček – housle
Ištván Matejča – viola
Eva Dvořáková – klavírní spolupráce

Program:
Milan Uherek (1925-2012) 
- úprava: Ej, děvča olšanské (moravská lidová)
- Dúbravěnko zelená (moravská lidová)
- Už ho vedou, Martina (suita českých a moravských lidových písní)

Miroslav Raichl (1930 – 1998)
- Písničky bez deštníku (cyklus písní pro dětský sbor a klavír)
Bruno Coulais (1954) 
- Caresse sur l ´océan
- Cerf-volant (písně z filmu Slavíci v kleci)

Petr Eben (1929 – 2007)
- Kdyby tu nic nebylo (z cyklu Zelená se snítka)
Bohuslav Martinů (1890 – 1959):
- Otvírání studánek (kantáta pro dětský sbor, dvoje housle, violu, klavír, barytonové sólo a recitátora)

Mládí je naší nadějí a živá performance mladého sboru dává příslib, že to s hudbou nebude vypadat zle ani v příštích dekádách. Již teď na pódia vystupují mladí zpěváci, ze kterých snad jednou budou umělci plnící věhlasné sály. Budoucí hvězdy vystoupí pro budoucí publikum v prozatím dětském vystoupení s názvem Otvírání studánek. Dětský program festivalu hostí Jiráskovo divadlo v České Lípě.

Milan Uherek studoval v Brně na Filozofické fakultě, pedagogické fakultě a na JAMU. Jeho další působení bylo od padesátých let spojeno s Libercem, kde působil po 60 let jako sbormistr, korepetitor a dirigent opery v Divadle F. X. Šaldy. Tamtéž se společně se svou ženou Jiřinou stali zakladateli a inspirátory sborové práce s dětmi a mládeží. Dětský sbor zde založil již v roce 1954. Od roku 1958, kdy sbor přijal jméno Severáček, stál Milan Uherek v jeho čele až do devadesátých let. Ani poté nezůstal stranou a jako umělecký poradce do činnosti sboru dále promlouval. Dětem Milan Uherek věnoval i takřka celý svůj notový materiál, jeho kompozice a úpravy byly většinou určeny právě pro Severáček.Autorem četných písní určených pro sborové provedení byl i Miroslav Raichl, který byl jinak univerzálním skladatelem komorní, orchestrální i vokální hudby. Jeho cyklus Písničky bez deštníku již sbor uvedl v loňském roce na festivalu Pražské jaro. Skladba krom jiného uplatňuje smysl pro humor a poezii a je v programu příjemným odlehčením.Bruno Coulais, současný francouzský skladatel, se výrazně profiluje na filmovou hudbu a je autorem hudebních podkladů k desítkám francouzských filmů. Za hranice Francie přesáhl ohlas filmu Slavíci v kleci (Les Choristes), který pojednává o sboru složeném z problémových chlapců konzervativní internátní školy. Z tohoto filmu jsou na programu připraveny dvě písně.Možnostem sborového hlasu vychází vstříc i píseň Kdyby tu nic nebylo z cyklu Zelená se snítka skladatele Petra Ebena. V díle Eben sledoval průběh celého roku od jara do zimy a docílil v něm spojení modernosti s atraktivitou pro dětského posluchače i interpreta.Program uzavírá kantáta Bohuslava Martinů s názvem Otvírání studánek, která dává název celému koncertnímu programu. Dílo je inspirováno pobytem Martinů na Českomoravské vysočině a upomíná na symbolický obřad jarního otvírání studánek. Vzniklo ale až v několikaletém odstupu na slova  básníka Miloslava Bureše, který se rituálu otvírání studánek účastnil a napsal o něm báseň. Potom se obrátil na svého přítele Bohuslava Martinů, který slova básně zhudebnil.

Ústředními postavami dětského sboru Severáček byli od jeho založení v padesátých letech manželé Uherkovi. Činnost sboru působícího při liberecké základní umělecké škole lemuje na třicet vítězství na mezinárodních soutěžích doma i v zahraničí. S nadšenými ovacemi se jeho členové shledali již ve dvaceti evropských zemích, ale též v Jordánsku, Jižní Koreji, v Kanadě, USA nebo v Japonsku, kde sbor reprezentoval Českou republiku na výstavě EXPO 2005.

V repertoáru Severáčku jsou zastoupena všechna umělecká období od středověku po současnost, včetně moderních experimentálních sborových kompozic. Se stejným nadšením ale Severáček interpretuje také písně lidové. Sbor tak vychovává nové a všestranné talenty, po kterých později sahají operní scény u nás, ale též v Drážďanech, Mnichově nebo Paříži. Severáček často spolupracuje také s operní scénou Divadla F. X. Šaldy a účastní se mnohých představení, natáčení pro rozhlas a televizi, je zván na prestižní mezinárodní festivaly, mezi kterými nechybí ani Pražské jaro.

Současnou sbormistryní a uměleckou vedoucí je Silvie Pálková, která je mezi českými sbormistryněmi výraznou postavou. Absolvovala konzervatoř v Pardubicích a často působí jako porotkyně na mezinárodních soutěžích. Kromě činnosti v Severáčku působí jako sbormistryně smíšeného pěveckého sboru Ještěd a sólová zpěvačka. Je nositelkou cen Sbormistr-junior a Ceny Ferdinanda Vacha.

http://severacek.cz/

24.09.2014 - 17:00 | Česká Lípa, Centrum textilního tisku
  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenek: 250 Kč

Jono McCleery – zpěv, kytara
program: There is 

V programu festivalu je každoročně myšleno i na projekty, které svým zaměřením přesahují svět klasické hudby. Sluší jim i pro festival netradiční scény, mezi které rozhodně patří českolipské Centrum textilního tisku. Tentokrát se zde diváci setkají s osobitou tváří londýnského folku Jonem McCleerym.

Anglický písničkář Jono McCleery na sebe upozornil několika singly. Covery, jako je například Wonderful life vydaný na jeho singlu, McCleery přesvědčil o tom, že dokáže vytvořit niternou a expresivní výpověď i z na první pohled banální popové originální verze. První album s názvem Darkest Light vydal díky podpoře svých fanoušků v roce 2008. Práce na dalším albu již probíhaly pod patronací nezávislého labelu Ninja Tune. Toto vydavatelství v Londýně založili v roce 1990 dva DJové a elektroničtí průkopníci s myšlenkou pomáhat nekomerčním muzikantům převážně elektronické hudby, kteří přicházeli s novými progresivními postupy v žánrech jako trip hop, hip hop, nu jazz, drum and bass a chillout. Jono McCleery je svým zaměřením v podobné společnosti spíše výjimkou, na druhou stranu platí, že často propagované crossoverové tendence hranice mezi žánry postupně rozpouštějí a písničkář Jono McCleery to na labelu Ninja Tune více či méně potvrzuje.

Aktuální album There Is je hlubokou studnicí hudebních inspirací interpreta. Jeho obsah je popisován jako Miles Davis, Massive Attack, John Martyn, Fink, a Radiohead, to vše zabalené v jednom nádherně produkovaném albu, o kterém se někteří kritici vyjadřovali jako o z lásky zplozeném dítěti. Jonova hudba je nadčasová. Odráží minulost, přítomnost a budoucnost v jediném okamžiku. Poslech McCleeryho posledního alba There Is je velice objevný a potvrzuje progresivnost labelu Ninja Tune. Stejně jako jeho filozofie je i There Is otevřené řadě vlivů a myšlenek. Kromě toho je ale i krásně, důmyslně vystavěné a posluchači, který se do něj ponoří, přináší nový, málo očekávaný a ne vždy jednoduše čitelný hudební zážitek.

Hudbu na albu značí temná smyslovost. Jedná se o melancholický esej o vztazích, ve kterých se znovu objevují pochybnosti a úzkost. Hluboká psychologická sonda vyvážená otevřeností je programově intimní, nekomerční a nelaciná. Snad právě proto vyčnívá a přežívá tváří v tvář blištivě až lascivně oděné popové hudbě.

Jono McCleery si je ale plně vědom podstaty svého sdělení a neméně výrazově bohatá a dostatečně narativní je i jeho forma. Hlasový projev londýnského zpěváka je duchaplný a náležitě sleduje obsah výpovědi. Hlavní hudební linii napomáhají na výrazu minimalistické elektronické vstupy a zvukové modulace. Výsledkem je zvláštní mix přístupů, ve kterých se snoubí písničkářská jednoduchost se záludnou expresivitou a působivým a propracovaným podkladem. To vše činí z poslechu Jona McCleeryho unikátní, neprostý a objevný hudební zážitek.

http://www.jonomccleery.com/
http://ninjatune.net/artist/jono-mccleery

26.09.2014 - 17:00 | Česká Lípa, Klášterní bazilika Všech svatých
  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenek: 150 Kč

Berhard Marx - varhany
 

Anonymi :
- Tänze der Renaissance

Diederik Buxtehude (ca. 1637 – 1707):
- Praeludium, zwei Fugen, Ciacona g-moll, BuxWV  148

Johann Sebastian Bach (1685 – 1750):
- Praeludium   Es – Dur, BWV 552/1
- Kyrie, Gott Vater in Ewigkeit », BWV 672
- Christe, aller Welt Trost », BWV 673
- Kyrie, Gott heiliger Geist », BWV 674
- Fuge  Es – Dur, BWV 552/2

Carl Philipp Emanuel Bach (1714 – 1788 ): 
- Sonate  III  F-Dur, Wq 70,3 (Berlin 1758)
-  Adagio per il Organo  d-moll

Vincenzo Petrali (1832 – 1889  ):
- Pastorale per l’Elevazione
- Versetto per il Gloria

Elsbeth Forrer (1815 – 1857):
- Marsch in Es – Dur (1855)

Anna Katharina Winteler (1810-1855):  
- Alpenrosen-Bolka am Bühl

Barokní prostory českolipské baziliky Všech svatých znovu rozezní zvuk varhan, který jí tolik sluší. Prováděná hudba však barokní rozměr bezpečně přesáhne. Německý varhaník Bernhard Marx uvede program od renesance po 19. století.

Varhanní koncerty jsou silně spojeny s postavou mistra všech mistrů Johanna Sebastiana Bacha a jeho dílo ve festivalovém varhanním exkurzu chybět nemůže. Bachovská hudební literatura je nesmírně obsáhlá a nabízí buď v originálním předepsání nebo v úpravách dostatek studijního materiálu pro mnoho nástrojů. Jeho klávesový odkaz je však nejzásadnější a i laikům nejznámější.

Program se však věnuje i varhanním skladbám předbachovské éry. Tu zastupují renesanční tance nebo monumentální a výrazově bohaté dílo Diederika Buxtehudeho. Tento skladatel působil jako varhaník v Lübecku a mocně ovlivnil celou následující generaci skladatelů včetně Bacha samotného. Ten se za ním údajně vydal pěšky v roce 1705, aby se s věhlasným mistrem setkal a slyšel ho hrát. Nakonec si Bach svůj pobyt v Lübecku prodloužil na tři měsíce, během kterých mu byl Buxtehude učitelem.

Pobachovská část programu je reprezentována synem geniálního skladatele Carlem Philippem Emanuelem Bachem. Tento skladatel v sobě nezapře vliv svého otce. I on je autorem velkého množství chrámových skladeb a oratorií, zároveň ale napsal řadu orchestrálních symfonií, klavírních sonát a smyčcových kvartetů. V jeho hudební logice je již patrný odklon od barokních forem a snaha o nacházení estetiky v racionalismu, jak požadoval raný klasicismus.

Ještě novátorštějším skladatelem byl varhaník Vincenzo Petrali z italské Cremy, který již byl autorem 19. století snažícím se provést reformu sakrální hudby. Chrámová hudba v Itálii tehdy začala splývat s hudbou operní a Petrali a jeho souputníci jí chtěli navrátit její duchovní poslání. Patřičnou autoritu Petrali k této hudební revoluci měl, v jeho domovině mu přezdívali „il principe degli organisti italiani“.

Naproti tomu švýcarské ženské skladatelky Elsbeth Forrer a Anna Katharina Winteler v 18. a 19. století prokázaly, že na varhany se dají hrát i tehdy populární lidové tance a motivy. Výsledkem jejich tvorby jsou varhanní polky, pochody a sváteční písně. Mnohé z těchto motivů zlidověly. Uším současníkům jejich rozverné melodie ponejvíce připomínají kolotočářské a flašinetářské písně, ale i tato hudba byla původně složená pro varhany a její zařazení na program podtrhuje široký repertoárový záběr večera.

Varhanní mistr Bernhard Marx je muzikantem, u kterého se spojuje bohatá instrumentální praxe s pečlivým přístupem k práci s hudebními prameny a muzikologickými poznatky. V obou směrech se profiloval už od svých studií, kdy souběžně studoval hru na nástroj a hudební vědu. Po frekventování německých hudebních vysokých škol ve Freiburgu a v Saarbrückenu se stal stipendistou v oboru hry na varhany a opět i hudební vědy na pařížské Sorbonně. Své vzdělání si rozšířil na mistrovských kursech u A. Heilera ve Vídni a u L. F. Tagliaviniho v Bologně. Od roku 1979 potom sám začal působit jako profesor varhan, dějin církevní hudby a varhanní literatury na Vysoké škole církevní hudby v Rottenburgu.

Jeho hudební kariéru dle kritiků ověnčuje virtuózní interpretace, jejíž autentičnost podtrhuje důkladná muzikologická příprava hraného materiálu. Za svou kariéru se jako soutěžící a dnes jako porotce účastnil četných prestižních varhanních soutěží. Jeho ruce poznaly varhany kostelů na několika světadílech a nahrál úctyhodné množství hudebních nosičů.

Kromě zmíněných aktivit pracuje Bernhard Marx dlouhá léta také jako inspektor kostelních varhan Freiburské diecéze a již od roku 1972 je titulárním varhaníkem kostela sv. Jana ve Freiburgu. V roce 1997 se stal uměleckým ředitelem Festivalu duchovní hudby v Dómu v St. Blasien a následně taktéž jeho titulárním varhaníkem.

 

27.09.2014 - 17:00 | Kamenický Šenov, kostel Narození sv. Jana Křtitele
  • koncert - ilustrační obrázek

cena vstupenky: 150 Kč

Clarinet Factory
Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl, Petr Valášek

Program: Dobrá meditace

01/ STARTRACK
02/ B-A-C-H
improvizace na svatováclavský chorál
03/ BIRD SONG
04/ AROUND A POINT
05/ HOŘÍ POLE LÁN
06/ SKLENĚNÁ  
07/ DOBRÁ MEDITACE
08/ OUT OF HOME
09/ VLTAVA
10/ HIKARI
11/ L’AMOUR
12/ DO NOT STRESS!

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 17.

Multižánrový soubor Clarinet Factory čerpá ve své inspiraci z nejrůznějších žánrů, ale také z odkazu klasické hudby a jejích velikánů a z duchovní tradice této hudby.  V programu Dobrá meditace, ktery soubor připravil k příležitosti svátku sv. Václava, se snoubí duchovní rozměr s přesahem do žánru, jakými jsou třeba minimalismus, lidová a etnická hudba. Hudebníci pronikaji do soudobých směrů jak z oblasti vážné hudby, tak jazzu nebo jiných neklasických hudebních odvětví. 

Skladby Clarinet Factory často vychází ze společných improvizací, ze vzájemného duševního a duchovního souznění. Bohatstvi zvuku, i takových, které by posluchač nečekal, imitace jiných nástrojů a využití zpěvu a lidského hlasu a hra bez not - to jsou neodmyslitelné znaky, jež soubor Clarinet Factory charakterizují. Ve skladbách jako B-A-C-H, Out of Home, Skleněná nebo Vltava se čtyři (nejen) klarinetisté nechali inspirovat velikány hudební minulosti. Birdsong, Startrack nebo Arround a point jsou naopak zvukovými abstrakcemi, částečně improvizovanými a vždy reagujícími na atmosféru daného koncertního prostoru a odezvu publika. Zcela jinou kapitolu tvoří písně. Hoří pole lán je emotivní inspirací sahající k dávným kořenům hudby, L'Amour prostě sděluje ve svem francouzském textu potřebu lidské lásky, Hikari připomíná vzdálené světy. Zcela specifickou součástí koncertů souboru Clarinet Factory je důraz na práci s publikem. To se již tradičně zapojuje do spoluvytváření skladeb, jako je v dnešním případě titulní Dobrá meditace a Do Not Stress. Posluchači budou mít rovněž možnost být svědky premiéry imoprovizace na samotný Svatováclavský chorál.

Zveme vás na komentovanou prohlídku kostela včetně věže se zvony a jeho okolí, kterou vás provede Radim Vácha z Národního památkového ústavu a sdružení Sonow, jež se podílí na rekonstrukci kostela, a to společně s Klárou Machovou, vedoucí kulturního odboru v Kamenickém Šenově. Prohlídka se uskuteční před koncertem – od 18.00 hod. 

 

28.09.2014 - 15:00 | Jezvé, kostel sv. Vavřince
  • koncert - ilustrační obrázek

Entry: 190 Kč

St. Wenceslas concert

Ensemble Musaicum
Karolina Brachman – soprano
Markéta Cukrová – alto

Program: “In feminea forma” - musical portrait since Hildegard of Bingen to Elisabeth Jacquet de la Guerre

http://www.ensemble-musaicum.de/

 

30.09.2014 - 17:00 | Cvikov, hotel Sever
  • koncert - ilustrační obrázek

cena vstupenky: 250 Kč

vstupenky na toto představení jsou v prodeji v Infocentru v Multifunkčním kulturním centru Sever (Cvikov, Žitavská 132)
otevřeno je v:
pondělí a středu 10:00 - 17:00,
úterý, čtvrtek, pátek a sobotu 10:00 - 15:00.

Vstupenky je možné zakoupit také ve festivalové kanceláři v obvyklém předprodejním čase.

 

Hradišťan

Jiří Pavlica – umělecký vedoucí
Alice Holubová – zpěv
David Burda – klarinet, krumhorn, flétny, zpěv
Milan Malina – cimbál, zpěv
Roman Gill – viola, zpěv
Milan Gablas – kontrabas, zpěv
Josef Fojta – klávesy, perkuse

Program: Hudební rozjímání o lásce, životě a smrti

Hradišťan je v povědomí českých posluchačů zakotven jako soubor prezentující kvalitní a originální pojetí hudby čerpající zdroje z folkloru moravsko-slovenského pomezí. V různě zaměřených projektech se mu daří naservírovat divákovi lidový hudební odkaz, který umí dle příležitosti obléknout do odlišných hávů. Vzniká tak osobitý crossover, ve kterém dochází ke spojení tradičního s netradičním, jinými slovy toho, co divák od cimbálové muziky čeká, s tím, co jeho dimenze vnímání podobně složených kapel přesahuje a kompletně předělává. 

Na českých a moravských scénách toto ojedinělé hudební těleso působí pod vedením Jiřího Pavlici od roku 1978. Právě díky jeho chápání významu lidové hudby se začal repertoár Hradišťanu rozrůstat o nové formy, které hledaly širší souvislosti s lidovou hudbou vzdálenějších kultur a společenství. Díky tomu nebývale vzrostly interpretační nároky na jednotlivé členy souboru. Již nestačilo hrát lidové písně co nejautentičtěji, byl zde také požadavek je hrát jinak, a právě zde vyvstala potřeba širší míry představivosti a schopnosti oprostit se od forem zažitých a platných. S postupem doby se primáš Jiří Pavlica začal stále více prosazovat také jako hudební skladatel a jeho autorská tvorba začala být pro Hradišťan stěžejní.

To vše učinilo z Hradišťanu na české scéně unikátní seskupení, které bylo pro svou kvalitu a originalitu nezaměnitelné s jinými podobně zaměřenými soubory. Díky od 90. let stále stoupající posluchačské poptávce po worldmusic pojem Hradišťan brzy překonal hranice našeho státu a o jeho hudbu byl zájem po celém světě. Soubor dosud koncertoval hned na čtyřech kontinentech. Stal se hostem mnohých festivalů zaměřených na tradiční, alternativní i vážnou hudbu. Hudební cestu Hradišťanu dokumentuje více jak třicet natočených hudebních nosičů, často je Hradišťan zván také do vysílání rozhlasu a televize.

Koncerty Hradišťanu často lákají různorodé publikum. Po několika úvodních kusech se publikum zpravidla spojí v celek, který Jiří Pavlica koncertem provádí a snaží se mu v repertoáru vyjít vstříc dle jeho aktuálních hudebních a pocitových potřeb. Hradišťan nepřijíždí koncerty pouze odehrát, je pro něj důležitá interakce, která z každého koncertu činí jiné představení, než bylo to předcházející.

Jiří Pavlica se narodil roku 1953. V jeho vzdělávání se spojila škola praktická s teoretickou průpravou, které se mu dostalo během studií muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hru na housle studoval na konzervatoři v Brně a později po nabytí bohaté instrumentální praxe studoval na JAMU u Arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka kompozici.

Jméno Jiřího Pavlici je spojeno hlavně s více jak pětatřicetiletým působením u souboru Hradišťan. Především díky jeho invenci a touze objevovat nové hudební souvislosti se Hradišťanu podařilo překlenout dramaturgický oblouk od lidové tradice až po oblast soudobé hudby. Kromě citlivého přístupu k hudbě je pro něj stejně důležitá složka textová. Velmi ceněné je v této souvislosti zhudebnění textů moravského básníka Jana Skácela.

Jiří Pavlica má ale za sebou výraznou hudební činnost i mimo sféry Hradišťanu. Jeho kariéru lemují vlastní autorské projekty, četná autorství filmové a divadelní hudby, pravidelné koncerty doma i v zahraničí. Nevyhýbá se spolupráci s velkými i komornějšími orchestry, ale naplnění mu přináší i projekty alternativní založené na mnohdy až nečekaných fúzích spojujících bez nadsázky hudbu několika kontinentů.

Práce Jiřího Pavlici získala odborná ocenění, mezi kterými je cena Českého hudebního fondu, cena z mezinárodní rozhlasové soutěže Prix Bratislava, cena nezávislých novinářů Žlutá ponorka. O úspěchu jeho nahrávek mezi posluchači svědčí udělení zlatých desek za alba Ozvěny duše nebo Mys Dobré naděje a platinové desky za album O slunovratu.

http://www.hradistan.cz

  • koncert - ilustrační obrázek

Ticketpreis: 250 Kč

Hradišťan

Jiří Pavlica - Künstlerischer Leiter, Geige und Gesang
Alice Holubová – Gesang
David Burda – Klarinette, Krummhorn, Flöten, Gesang
Milan Malina – Zimbal, Gesang
Roman Gill – Konter-Bratsche, Gesang
Milan Gablas – Kontrabass, Gesang
Josef Fojta – Tasten, Schlagzeug

Nachsinnen über Liebe, Leben und Tod

Hradišťan ist im Bewusstsein der tschechischen Zuhörer als ein Ensemble verankert, das eine hochwertige und originelle Musik präsentiert. Seine Inspirationsquellen findet es in der Volkskunst der mährisch-slowakischen Grenzgebiete. In unterschiedlich orientierten Projekten gelingt es ihm, dem Zuschauer einen volkstümlichen Musiknachlass zu servieren, den es, der Gelegenheit entsprechend, immer wieder zu wandeln und in neue Kleider zu hüllen vermag. So entsteht ein eigenartiger Crossover, in dem es zur Verbindung des Traditionellen mit dem Nichttraditionellen kommt - anders gesagt: der Zuschauer erhält einfach das, was er sich von Zimbalmusik verspricht. Die zusammengesetzten Kapellen definieren die Wahrnehmungsdimension des Zuhörers komplett neu. In der tschechischen und mährischen Szene besteht dieses einzigartige Ensemble seit 1978 unter der Leitung von Jiří Pavlica. Gerade weil die Volksmusik für das Ensemble eine bedeutende Rolle spielt, begann es sein Repertoire auszudehnen, indem es breitere Zusammenhänge mit der Volksmusik entfernter Kulturen und Gemeinschaften sucht. Dementsprechend erhöhten sich die künstlerischen Ansprüche an einzelne Ensemblemitglieder enorm. Es reichte nicht mehr aus, Volkslieder möglichst authentisch zu spielen. Die neue Herausforderung war es, sie anders zu spielen. Und gerade dafür waren Phantasiereichtum und die Fähigkeit gefragt, sich von starren eingelebten und geltenden Formen zu befreien. Allmählich begann sich Primas Jiří Pavlica immer mehr auch als Komponist durchzusetzen, wobei seine Kompositionen für das Ensemble Hradišťan allmählich unentbehrlich wurden.

Dies alles machte Hradišťan innerhalb der tschechischen Szene zu einer einzigartigen Formation, die für ihre Qualität und Originalität mit anderen ähnlich orientierten Ensembles unverwechselbar war. Dank der seit den 90er Jahren stets steigenden Nachfrage der „Worldmusic“, gelang der Name „Hradišťan“ bald über die Grenzen unseres Landes hinaus, als sich das Interesse an seiner Musik in der ganzen Welt verbreitete. Das Ensemble konzertierte bislang gleich auf vier Kontinenten. Es war zu Gast auf vielen traditionellen, alternativen und klassisch orientierten Musikfestivals. Die musikalische Laufbahn des Ensembles Hradišťan dokumentieren mehr als dreißig aufgenommene Musikträger. Häufig wird Hradišťan auch in Rundfunk- und Fernsehsendungen eingeladen.

Die Konzerte des Ensembles Hradišťan ziehen oft ein diverses Publikum an. Nach einigen Einleitungsstücken vereinen sich die Künstler in der Regel mit dem Publikum zu einem Ganzen. Diese magische Einheit führt Jiří Pavlica durch das Konzert, während er sich bemüht, den aktuellen und sensiblen Bedürfnissen der Zuhörer entgegenzukommen. Hradišťan kommt niemals nur, um seine Konzerte abzuspielen. Für das Ensemble ist die Interaktion mit dem Publikum wichtig, weshalb aus jedem Konzert eine vollkommen andere Vorstellung hervorgeht. 

Jiří Pavlica wurde 1953 geboren. In seiner Ausbildung verband sich die praktische Schule mit der theoretischen Vorbildung, die er innerhalb seines Musikologie-Studiums an der Palacký-Universität in Olomouc (Olmütz) gewann. Das Geigenspiel studierte er am Konservatorium in Brno (Brünn). Nach dem Erwerb seiner reichen instrumentalem Praxis studierte er später Komposition an der Janáček-Akademie für Musik und Darstellende Kunst bei Arnošt Parsch und Zdeňek Pololáník. Der Name Jiří Pavlica ist insbesondere mit seiner mehr als fünfunddreißigjährigen Arbeit im Ensemble Hradišťan verbunden. Besonders dank seiner Invention und seiner Sehnsucht, neue musikalische Zusammenhänge zu entdecken, gelang es Hradišťan, die Volksmusik mit Zeitgenössischer Musik dramaturgisch geschickt zu verweben.

Neben dem sensiblen Ansatz zur Musik ist die Textkomponente für ihn genauso wichtig.

In diesem Zusammenhang wird seine Vertonung der Texte des mährischen Dichters Jan Skácel hoch geschätzt.

Neben seiner Arbeit mit dem Ensemble Hradišťan , war Jiří Pavlica auch anderweitig musikalisch tätig. Seine Karriere säumen etliche Autorenprojekte. Er komponierte Film- und Theatermusik und konzertierte regelmäßig im In- sowie im Ausland. Er verzichtet nicht auf die Zusammenarbeit mit großen Orchestern sowie Kammerorchestern. Befriedigung bringen ihm aber ebenfalls alternative Projekte, die manchmal - ohne zu übertreiben - unerwartete Abenteuer versprechen und die Musik verschiedener Kontinente verbinden.   

Die Arbeit von Jiří Pavlica erhielt fachliche Anerkennungen, zu denen der Preis des Tschechischen Musikfons, der Preis des internationalen Rundfunkwettbewerbs Prix Bratislava und der Preis der unabhängigen Journalisten „Das gelbe U-Boot“ gehören. Zeuge für den Erfolg seiner Aufnahmen ist der Erhalt der goldenen Platten für die Alben „Das Echo der Seele“ oder „Kap der Guten Hoffnung“ und der Empfang der Platinplatte für das Album „Über die Sonnenwende“.

http://www.hradistan.cz

  • koncert - ilustrační obrázek

cena vstupenky: 220 Kč

Ivan a Lukáš Klánští – klavír
Antonín Dvořák (1841 -1904): Slovanské tance pro klavír na čtyři ruce 
Řada I. op. 46
- Presto  C dur    
- Allegretto scherzando  c moll    
- Poco allegro  As dur  
- Tempo di menueto   F dur    
- Allegro vivace  A dur    
- Allegretto scherzando D dur    
- Allegro assai  c moll    
- Presto g moll 

Řada II. op. 72
- Molto vivace  H dur    
- Allegretto grazioso  e moll      
- Allegro  F dur    
- Allegretto grazioso  Des  dur
- Poco adagio  b moll    
- Moderato, quasi Minuetto  H dur    
- Grazioso e lento, ma  non troppo, quasi tempo di Valse  As dur
- Allegro vivace  C dur        

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 0.

Každý rok, který má v sobě jako poslední číslici 4, je označován za Rok české hudby. Tuto číslici mají v letopočtech důležitá data spojená s životy Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka, nebo také Bibera z nedaleké Stráže pod Ralskem. Šluknovský koncert připomíná odkaz jednoho z největších géniů české hudby Antonína Dvořáka.

Mimořádný úspěch Slovanských tanců významně přispěl k Dvořákovu evropskému věhlasu a česká i světová hudba v nich získala dílo nevyčíslitelné hodnoty. Antonín Dvořák toto dílo složil v roce 1878 a na Brahmsův popud je vydal berlínský hudební vydavatel Simrock. Čtyřruční klavírní hra byla tehdy oblíbenou zábavou v měšťanských salonech a Dvořákovo dílo mělo navázat na předtím úspěšně vydané Brahmsovy Uherské tance.

Dvořák, který byl odchován českou lidovou hudbou a již předtím vydal své Moravské dvojzpěvy, se pustil čile do díla. Prvotní náčrt vznikl doslova během několika hodin, celá kompozice pak vznikla za další tři týdny. Dvořák však již na začátku své práce tušil, že dílo bude mít ohlas i při úpravě pro orchestr, a proto souběžně pracoval i s orchestrální verzí partitur.

Dvořák vycházel při komponování z pojetí lidové hudby, vzniklé dílo bylo ale originálním a vysoce stylizovaným kusem. Mezi převážně českými lidovými inspiracemi vycházejícími z polky, skočné, sousedské a furianta se objevuje také ukrajinská dumka. Zvukově jsou Slovanské tance typické střídáním durového a mollového tónorodu, výraznou polymelodičností a basovou linií. Všem částem cyklu je společná ohromující invence, která je Dvořákovi přisuzována snad ve všech jeho dílech. I zde je velkou měrou přítomná intuitivnost a spontaneita, humor a nenucenost.

Jména Ivana a Lukáše Klánských vzbuzují v klavírních kruzích velký respekt napříč generacemi. Zatímco otec Ivan garantuje obrovskou zkušenost a rozhled, jeho syn Lukáš prokazuje, že je možné kráčet v otcových šlépějích a přitom vybočit z jeho stínu vlastní pílí, invencí a osobitostí. O to vzácnější je pro posluchače moment, kdy se oba přístupy potkají v mezigeneračním dialogu za jedním klavírem.

Ivan Klánský se narodil v roce 1948 a jeho bohaté interpretační zkušenosti z něj učinily předního představitele českého i zahraničního koncertního života. Ivan Klánský se již od 19 let stal laureátem významných mezinárodních klavírních soutěží. V útlém muzikantském mládí si donesl uznání z Bolzana, později z Lipska, Neapole, Fort Worthu nebo Barcelony. Jako jediný Čech v historii se v roce 1970 dostal do finále chopinovské soutěže ve Varšavě.

Dnes je Ivan Klánský jako sólista i jako člen klavírního ansámblu Guarneri trio Prague interpretem vyhledávaným velkými světovými pódii. Bez nadsázky se dá říci, že je muzikantem, jehož umění je známé zasvěceným posluchačům čtyř světadílů. Ač bývá nejednou označován za chopinistu, do jeho repertoáru patří o mnoho širší záběr světové klavírní literatury. Nahrál kompletní klavírní dílo Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka, ale na jeho recitálech nechybí ani Bach, Mozart nebo Beethoven. V současné době Ivan Klánský vede katedru klávesových nástrojů na pražské AMU, jeho nejvýznamnějšími žáky jsou vítězové soutěže Pražského jara Martin Kasík a Ivo Kahánek.

Syn Lukáš Klánský se narodil roku 1989 a hře na klavír se věnuje od svých pěti let. Podobně jako kariéra jeho otce je i dráha Lukáše Klánského od počátku lemována četnými úspěchy na mezinárodních interpretačních soutěžích, svůj debut na velkých pódiích zažil už v patnácti letech, kdy byl v jeho podání za doprovodu Pražského komorního orchestru uveden v Rudolfinu Mozartův klavírní koncert F-dur. Taktéž v Rudolfinu se odehrál i jeho absolventský koncert po ukončení Pražské konzervatoře, který byl věnován Chopinovu koncertu f-moll. V současnosti ve třídě svého otce Lukáš Klánský pokračuje ve studiích na pražské HAMU, přitom se věnuje koncertní činnosti s četnými orchestry u nás i v zahraničí a pravidelně vystupuje na festivalech jako je Pražské Jaro, Svátky hudby Václava Hudečka, Talichův Beroun, České sny nebo v komorním cyklu České filharmonie. Přes své mládí si získává uznání profesionálů i širšího publika v České Republice i v zahraničí.

http://www.lukas-klansky.cz/

  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenky: 200 Kč

Zemlinského kvarteto
František Souček – housle
Petr Střížek – housle
Petr Holman – viola
Vladimír Fortin – violoncello 

Program:
L. Janáček (1854-1928): Smyčcový kvartet č. 1 Kreutzerova sonáta
B. Smetana (1824-1884): Smyčcový kvartet e moll Z mého života
A. Dvořák (1841-19:4) Smyčcový kvartet č. 12 F dur Americký op. 96

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 0.

V roce české hudby je pozornost festivalu obrácena ve velké míře k českým hudebním skladatelům. Koncert ve Waltersdorfu, který uvádí díla psaná hudebními velikány Janáčkem, Smetanou a Dvořákem pro smyčcová kvarteta, to potvrzuje.

Motivu Kreutzerovy sonáty jako dramatu milostného trojúhelníku se poprvé chopil Ludwig van Beethoven. O necelé půlstoletí byl jeho sonátou fascinován spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj natolik, že se jí nechal inspirovat při psaní moralistní novely o žárlivosti. Za dalších padesát let se příběhem Tolstého nadchl Leoš Janáček, který dílu vtiskl další podobu, tentokrát napsanou pro smyčcový kvartet. Náročné téma v sobě obsahuje napětí, svár a drama, to vše zhutněné do silného výrazového příběhu.

Jiným způsobem závažné téma přináší část programu věnovaná Bedřichu Smetanovi. Smyčcový kvartet e moll Z mého života je skladatelovou autobiografií, hudba lemuje etapy Smetanova života a je jeho osobním vyznáním. Skladba začíná motivy rozverného mládí pokoušeného uměleckým světem a postupně spěje k závažnějším tématům spojeným s formováním světonázoru a přihlášením se k ideám svého národa. V závěrečné větě přichází po optimistickém úvodu dramatický zlom následovaný děsivým nepokojem, který je alegorií skladatelovy tragédie a výsměchu osudu, který jej připravil o sluch. Tento nepokoj rozbíjí stavbu věty a její původní motivy v ní lze tušit pouze zastřeně, z dálky.

Není bez zajímavosti, že při soukromé premiéře Smetanova kvartetu v roce 1878 se hry na violu chopil jiný budoucí český hudební génius Antonín Dvořák, jehož smyčcový kvartet F dur Americký program uzavírá. Po předchozích dramatických a bilancujících kusech Dvořák uklidňuje uši posluchače, neb je naplněné radostí z odpočinku a ze setkání s blízkými. Dvořák jej napsal během prázdninového pobytu ve vesnici Spillville ve státě Iowa obklopen českými emigranty. Za Dvořákem sem po dlouhém odloučení přijeli i jeho děti. Dílo tak vznikalo ve veselém ovzduší a na jeho svěžím výrazu je to znát. Náčrt díla vznikl během pouhých tří dní, na poslední list si Dvořák zapsal: „Zaplať pán Bůh, jsem spokojen. Šlo to rychle.“ Premiéra se konala na Nový rok 1894 v Bostonu. Kus se setkal s takovým úspěchem, že jej Kneiselovo kvarteto, které jej provádělo, hrálo na různých místech v témže roce celkem padesátkrát.

Od svého založení v roce 1994 je Zemlinského kvarteto jedním z nejaplaudovanějších domácích smyčcových kvartet. Může se také honosit uznáním v zahraničí, v roce 2010 se stal vítězem prestižní soutěže Bordeaux International String Quartet Competition a obdobně úspěšný byl kvartet i na dřívějších mezinárodních soutěžích v kanadském Banffu, Praze nebo Londýně, kde Zemplinsky Quartet obdržel také cenu diváků. Významným oceněním kvartetu byla cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni v roce 2009.

Dílo Alexandra Zemlinského, rakouského skladatele, který dlouhou dobu působil i v Praze a jehož odkaz kvarteto šíří, tvoří samozřejmý pilíř repertoáru. Záběr Zemlinsky Quartetu je však o mnoho širší. Po celém světě uvádí díla Haydna, Mozarta, Beethovena, Čajkovského, Schuberta, Mendelssohna-Bartholdyho a mnohých dalších. V tomto roce klade kvarteto velký důraz na české skladatele a přináší díla Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka, Martinů ad.

Za úspěchy kvarteta stojí především vynikající sehranost, která muzikanty na pódiu spojuje v homogenní a vysoce přesvědčivý celek. Kvarteto má za sebou velmi bohatou nahrávací činnost. Vydalo již takřka 20 CD a od roku 2007 nahrává exkluzivně pro francouzskou společnost Praga Digitals. Členové kvarteta jsou vyhledáváni i jako sólisté, první houslista František Souček a violista Petr Holman působí též jako profesoři na Pražské konzervatoři.

http://www.zemlinskyquartet.cz/

 

04.10.2014 - 17:00 | Zahrádky, Kostel sv. Barbory
  • koncert - ilustrační obrázek

Tradiční koncert při svíčkách
cena vstupenek: 220 Kč

Lenka Torgersen – barokní housle
Václav Luks - cembalo

Program:
František Benda (1709-1786): Sonáta B dur
- Largo
- Allegro ma non molto
- Amoroso

František Jiránek (1698-1778): Sonáta F dur
- Adagio
- Allegro
- Tempo di Menuet

František Benda (1709-1786): Sonáta A dur
- Andante
- Allegro
- Cantabile

Gottfried Heinrich Stölzel (1690-1749): Enharmonická sonáta c moll

František Benda(1709-1786): Sonáta c moll
- Siciliano
- Allegro
- Presto

František Jiránek (1698-1778): Sonáta C dur
- Adagio
- Allegro
- Gavotte

Ani v letošním roce festival se svými diváky neopouští jednu ze svých nejmenších a zároveň nejmalebnějších scén, kostel svaté Barbory v Zahrádkách, kde se opět koná tradiční koncert při svíčkách. Jeho hosty a protagonisty jsou houslistka Lenka Torgersen a cembalista Václav Luks, kteří se oba věnují interpretaci poučené interpretaci staré hudby.

Program nazvaný Il violino boemo s sebou přináší exkurz do houslové tvorby českých barokních skladatelů Františka Bendy a Františka Jiránka. Kvalita české houslové školy je překvapující a o to záslužnější je i přínos interpretů, kteří její dílo znovu přináší k posluchačům. Osa koncertu částečně sleduje CD, které interpreti vydali k poctě Bendy, Jiránka nebo Josefa Antonína Gureckého. Zmíněné album se dle kritiků vyznačuje svěžestí, barevností a něhou a nepoučené posluchače dosud neznámý svět české barokní houslové hudby na nahrávce obsažené fascinuje.

Nejproslulejším z trojice jmenovaných skladatelů byl František Benda, který pocházel z muzikantské rodiny z Benátek nad Jizerou a sám byl vynikajícím houslistou. Jeho hudební kariéra jej zavedla až na dvůr pruského krále Fridricha, kde dosáhl proslulosti a respektu. Muzikologové spojují Bendovo hudební univerzum s vivaldiovskou školou, kterou však nekopíroval, ale pouze z ní vycházel. Sám pak jistě pod vlivem osvícenské filosofie, kterou na svém dvoře Fridrich II. pěstoval, nacházel východiska jiná již částečně podléhající pronikajícímu klasicismu. S Vivaldim je ale spojován i další protagonista večera František Jiránek, který byl členem pražské kapely hraběte Václava Morzina, mecenáše Antonia Vivaldiho, a je pravděpodobné, že díky tomuto spojení se Jiránek dostal k Vivaldimu do učení.

Lenka Torgersen je absolventkou plzeňské konzervatoře a pražské AMU, kde studovala u Václava Snítila. Interpretačně se vyprofilovala hlavně na hru barokní hudby. V letech 1999-2003 si v tomto oboru dále prohlubovala vzdělání na Schola Cantorum Basiliensis pod vedením Chiary Banchini.V současné době je koncertním mistrem souboru Collegium Marianum a La Cetra Barockorchester Basel. Spolupracuje s mnoha dalšími soubory české i světové interpretační špičky, mezi kterými nechybí Freitagsakademie Bern, Collegium 1704, conSequenza a další. Díky bohaté koncertní praxi přišla do styku s vynikajícími osobnostmi staré hudby jako je Gustav Leonhardt nebo Jordi Savall.Lenka Torgersen nahrává pro renomované společnosti jako je Accent, Supraphon, Pan Classics, Harmonia Mundi nebo Zig - Zag Territoires .Od roku 2008 vyučuje hru na barokní housle a ansámblovou hru na Týnske škole při Karlově univerzitě v Praze. Hudební spolupráce Lenky Torgersen a Václava Lukse je oceňována hlavně pro svou autentičnost a citlivý přístup k barokní hudbě. Výsledný dojem podtrhují i housle Lenky Torgersen, které jsou originálním nástrojem z roku 1760 a které interpretce dlouhodobě zapůjčila nadace Deutsche Musikinstrumentenstiftung Göttingen.

Stejně zkušeným hudebníkem jako jeho koncertní partnerka je i Václav Luks a podobnými směry, byť na klávesové nástroje se ubíralo i jeho hudební vzdělání. Také jeho studia lemují Konzervatoř v Plzni, Akademie múzických umění v Praze a basilejská Schola Cantorum, kde završil své vzdělání v oboru historických klávesových nástrojů ve třídě J.–A. Böttichera a J. B. Christensena. Václav Luks je posluchačům známý především jako umělecký vedoucí souboru Collegium 1704, ale to není jeho jediné angažmá. Jako sólista nebo člen různých komorních souborů vystoupil na řadě významných pódií v Evropě i zámoří. Pravidelně je zván ke spolupráci s předními evropskými orchestry specializujícími se na interpretaci historické hudby a spolupracuje rozhlasovými stanicemi v ČR i v zahraničí.Kromě koncertní činnosti se Václav Luks intenzivně věnuje studiu hudebních historických pramenů Čech, Rakouska a Německa, kulturních vazeb ve středoevropském regionu a studiu pramenů hry generálbasu (basso continuo) na klávesové nástroje doby baroka. V letech 1996–1999 vyučoval generálbas na AMU v Praze a v letech 2001–2003 vyučoval na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku. V současné době spolupracuje s JAMU v Brně.

  • koncert - ilustrační obrázek

cena vstupenek: 190 Kč

Jana Boušková – harfa

Program:
Jan Ladislav Dusík (1760-1820): Sonáta Es dur, op.34
- Allegro brillante
- Andantino
- Rondo-Allegro moderato

František Antonín Rössler-Rosetti (1750-1792): Sonáta Es dur
- Allegro Assai
- Romance-Adagio non tanto
- Rondo- Allegretto

Antonín Dvořák (1841-1904): Suita A dur Americká, op.98
- Moderato
- Molto vivace
- Allegretto
- Andante
- Allegro

přestávka

Josef Suk (1874-1935): Letní dojmy, op. 22b (orig. pro klavír)
V poledne
Hra dětí
Večerní nálada

Bedřich Smetana (1824-1884)| Hanuš Trneček (1858-1914): Vltava

Harfistku světového renomé Janou Bouškovou již obdivovali posluchači v USA, Japonsku, Francii a na mnoha dalších vzdálených destinacích. Jako protipól věhlasných scén v zámoří může působit kravařský kostel Narození Panny Marie, kde se Jana Boušková chystá uvést pro harfu napsaná nebo upravená díla české provenience.

Jan Ladislav Dusík, v cizině nazývaný Dussek, je dnes poměrně málo známým autorem. Za svého života však byl uznávaný především jako virtuóz ve hře na piano. Koncertoval v Anglii, Itálii, Francii, Holandsku, Belgii, ale také v Petrohradu. Jeho instrumentální umění bylo významné pro vývoj moderní hry na klavír, jako skladatel je pokládán za předchůdce romantismu a jeho díla si vážil i o generaci mladší Joseph Haydn. Důležitou osobností, která formovala jeho počáteční hudební kroky, byla jeho matka, vynikající harfenistka. Možná právě proto Dusík složil nemálo skladeb pro harfu.

Z českých zemí pocházel i František Antonín Rössler. Český Němec, skladatel, dirigent a kontrabasista používající italský pseudonym Rosetti se narodil v Litoměřicích, ale některé prameny jej spojují i s Mimoní na Českolipsku. Získal vzdělání v kněžském semináři a byl dokonce vysvěcen na kněze. Nejvíce se však chtěl věnovat hudbě a proto požádal o papežskou dispenz, která jej pro hudební dráhu z církevních služeb uvolnila. Působil ponejvíce ve šlechtických kapelách po celé Evropě a jeho díla patřila v 18. století mezi nejhranější skladby. Známé byly krom jiného také jeho hornové koncerty, které údajně inspirovaly ke složení koncertů pro lesní rohy a orchestr i samotného Mozarta.

Původně pro klavír byla napsána Dvořákova suita A dur s přídomkem Americká. Antonín Dvořák ji napsal krátce po premiéře Novosvětské symfonie a svým způsobem pro něj byla uklidněním a stažením se do vlastního světa. Intimní dílo je uměřené, neokázalé, až lyrické.

Druhá část programu uvádí taktéž původně pro klavír napsané Letní dojmy od Josefa Suka. Snové a intimní dílo s sebou přináší něžnou meditaci, klidný prožitek silně působící na představivost.

Zdaleka nejznámějším kusem na programu je Smetanova Vltava ze symfonického cyklu Má vlast. Právě v podání velkého orchestru ji zná i většina diváků. Jana Boušková však všem podá důkaz o tom, že dílo je nosné a neztratí na výrazu ani při sólovém pojetí pro harfu.

Na Janu Bouškovou si vyžádal kontakt, poté co ji slyšel hrát v rozhlase, sám věhlasný violoncellista Mstislav Rostropovič a společně s ní provedl premiéru Sonáty pro violoncello a harfu Ravi Shankara. Světoznámá profesorka harfy Susan McDonald o Bouškové prohlásila, že je to talent století. Podobně nadšeně o Janě Bouškové hovoří i hudební kritici.

Jana Boušková je velmi žádanou hráčkou a na světových pódiích vystupuje se špičkovými orchestry, ale též v komorních seskupeních. Od roku 2005 je sólo harfenistkou České filharmonie. Kromě zmíněného Rostropoviče spolupracovala také s Jurijem Bašmetem, Patrickem Galloisem, Jiřím Bártou, Christianem Tetzlaffem, Radkem Baborákem a s dalšími vynikajícími umělci.

Jana Boušková má velmi bohatý koncertní repertoár. Je však ceněna nejen jako interpretka, ale též jako pedagožka. Současně vyučuje na třech školách, na Královské konzervatoři v Bruselu, Akademii Múzických Umění a Konzervatoři v Praze. Často též pořádá mistrovské kurzy na hudebních školách po celém světě, účastní se mezinárodních sympózií a zasedá v porotách prestižních interpretačních soutěží, které dříve sama vyhrávala. Vzpomínkou na vítězství na soutěži International Harp Competition v  roce 1992 je její koncertní nástroj, který jí byl udělen společně s laureátstvím v soutěži.

http://www.janabouskova.com/cz/

  • koncert - ilustrační obrázek

cena vstupenek: 390 a 290,- Kč

Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704
Václav Luks – umělecký vedoucí

Program:

Slavné barokní kantáty a moteta: Z hlubin k Tobě volám, Hospodine

J. S. Bach: Kantate „Aus der Tiefe rufe ich, Herr zu dir“ BWV 131
H. Schütz: Motette „Anima mea liquefacta est“ SWV 263
H. Schütz: Motette „Aus der Tiefe ruf ich, Herr, zu dir“ SWV 25
změna: M. Weckman: Es erhub sich ein Streit á 9 voci 5 stromenti  (původně: Ch. Bernhard: Koncert „Aus der Tief ruf ich, Herr, zu dir“)
H. Schütz: Motette Was mein Gott will, das gescheh allzeit SWV 392
Ch. Bernhard: Tribularer si nescirem a 10 a 2 cori
J. S. Bach Kantate „Nimm, was dein ist, und gehe hin“ BWV 144

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 0.

Z hlubin k Tobě volám, Hospodine je název programu, kterým Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 připomínají odkaz skladatelů německé barokní školy. Pozornost interpretů se v něm netočí pouze kolem geniálního a svým způsobem obligátního Bacha, ale uvádí též jeho předchůdce Heinricha Schütze a Christopha Bernharda. Oba autory spojuje dlouholeté působení v nedalekých Drážďanech.

Název programu upomíná na jednu z nejstarších kantát Johanna Sebastiana Bacha. Sotva dvacetiletý Bach ji složil v roce 1707 v Mülhausenu, kde byla i poprvé uvedena. Kantátou zní slova biblického žalmu a pravděpodobně vznikla pro kajícnou mši po velkém požáru, který zachvátil město Mülhausen.

Bachovým předchůdcem byl Heinrich Schütz, který byl do té doby považován za jednoho z největších německých skladatelů. Jeho hluboce religiózní moteta jsou rozsáhlými vícehlasými kompozicemi. Zrcadlí se v nich Schützův příklon k jeho současníkům Monteverdimu a Giovanni Gabrielimu, u kterého studoval v Benátkách. Za svého dlouhého života zažil Schütz kulturní úpadek během třicetileté války, později se dočkal ocenění svého, hlavně varhanního, díla. Po průvanu, který ve světovém varhanním dědictví učinilo dílo Bachovo, byl Schütz částečně pozapomenut, a proto je jeho uvádění tolik přínosné.

Podobně zastíněn Bachovou velikostí byl i Christoph Bernhard, který stejně jako Schütz působil na saském dvoře. Do Drážďan přišel po třicetileté válce jako dvacetiletý. V Drážďanech se stal zpěvákem ve dvorní kapele a nabíral zkušenosti pod Schützovým vedením. Dobový mrav žádal po učencích a umělcích znalost italského prostředí, také Bernhard se do Itálie dvakrát vypravil. Načerpané zkušenosti mu pomohly zajistit místo u význačných hudebních těles a institucí. Jednou z nich bylo i hamburské Johanneum, kde Bernhard působil deset let. Jinak je ale spojován hlavně se Saskem, kde zastával kromě jiných funkcí post dvorního kapelníka a učitele hudby saských princů Johanna Georga a Friedricha Augusta.

Bernhardovo hudební dílo se s Schützovým dobře doplňuje. Oba byli význačnými autory chrámové hudby a Bernhard byl i vynikajícím hudebním teoretikem. Ani jeden z nich však svým odkazem nemůže překonat Johanna Sebastiana Bacha, který program načíná a zároveň i uzavírá.

Soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 milovníci vrcholné barokní hudby na českých scénách vnímají již od roku 2005, kdy je založil Václav Luks, pro projekt Bach – Praha – 2005. S tímto programem Collegia vystoupila na festivalu Pražské jaro. V sezóně 2008 soubor nastudoval koncertní cyklus Hudební most Praha – Drážďany, který připomínal hudební dědictví obou měst. Rok 2012 soubory věnovaly v Rudolfinu prováděnému cyklu Hvězdy barokní opery. Mezitím si soubor vydobyl mezinárodní renomé a stal se pravidelným hostem festivalů po celé Evropě.

Vysoko je třeba cenit bohatý repertoárový záběr tělesa, které ve velké míře uvádí českou barokní hudbu a odvádí nemálo práce pro propagaci děl Jana Dismase Zelenky nebo Josefa Myslivečka. Collegium 1704 se často otevírá spolupráci s výraznými osobnostmi operní sféry jako je Magdalena Kožená, Vivica Genaux nebo Bejun Mehta. S představením Händlova Rinalda soubor slavil úspěchy na prknech Národního divadla a v operních domech ve Versailles, Caen, Rennes a Lucemburku.

Umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks je mezi interprety staré hudby významnou postavou. Kromě práce v čele orchestru je též vynikajícím cembalistou a hráčem na lesní roh. Po absolutoriu HAMU si prohluboval erudici studiem oboru historických klávesových nástrojů na Schole Cantorum v Basileji a sám v současnosti pedagogicky působí na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku.

http://www.collegium1704.com/

  • koncert - ilustrační obrázek

cena vstupenek: 190,- Kč

Ensemle Inégal
Adam Viktora – umělecký vedoucí
Vladimír Roubal – harmonium

Program: Antonín Dvořák (1841-1904): Mše D dur Lužanská
               duchovní písně
               Jindřich Ignác Franitšek Biber (1644-1704)

Dalším z koncertů, který připomene výroční odkaz české hudby, bude druhý večer německé triády, jež se uskuteční v novém festivalovém prostoru v Schirgiswalde. Na programu zazní Dvořákova Lužanská mše, kterou Dvořák zkomponoval na přání slavného mecenáše umění Josefa Hlávky pro příležitost vysvěcení kaple v jeho letním sídle v Lužanech. Interpretace mše pro sóla, sbor a varhany se ujme Ensemble Inégal se svým dirigentem Adamem Viktorou a varhaníkem Vladimírem Roubalem. Tento ansámbl získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky. Jedná se však o všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Koncertuje na prestižních evropských festivalech, realizoval již 10 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.) a pořádá i vlastní koncertní cykly.

http://www.inegal.cz/
 

 

  • koncert - ilustrační obrázek

Ensemle Inégal
Adam Viktora – umělecký vedoucí
Vladimír Roubal – harmonium

Program: Antonín Dvořák (1841-1904): Mše D dur Lužanská
               duchovní písně

Vstupné dobrovolné

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 28.

Dalším z koncertů, který připomene výroční odkaz české hudby, bude druhý večer německé triády, jež se uskuteční v novém festivalovém prostoru v Schirgiswalde. Na programu zazní Dvořákova Lužanská mše, kterou Dvořák zkomponoval na přání slavného mecenáše umění Josefa Hlávky pro příležitost vysvěcení kaple v jeho letním sídle v Lužanech. Interpretace mše pro sóla, sbor a varhany se ujme Ensemble Inégal se svým dirigentem Adamem Viktorou a varhaníkem Vladimírem Roubalem. Tento ansámbl získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky. Jedná se však o všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Koncertuje na prestižních evropských festivalech, realizoval již 10 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.) a pořádá i vlastní koncertní cykly.

http://www.inegal.cz/

  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenek: 250 Kč

Martinů Voices
Lukáš Vasilek – umělecký vedoucí

Program:
Písňová tvorba německého romantismu
Johannes Brahms (1833–1897): Drei Quartette op. 31
Richard Wagner (1813–1883): Träume (Wesendonck Lieder)
Richard Wagner (1813–1883): Isoldes Liebestod (Tristan und Isolde)
Johannes Brahms (1833–1897): Vier Quartette op. 92
Gustav Mahler (1860–1911): Die zwei blauen Augen (Lieder eines fahrenden Gesellen)
Gustav Mahler (1860–1911): Ich bin der Welt abhanden gekommen (Rückert-Lieder)

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 0.

Do prastarého sálu radnice v saské Žitavě se festival vrací již potřetí a potvrzuje tak dobré sousedství. Přijíždí sem s mladým ambiciózním vokálním souborem Martinů Voices. Na programu večera je písňová tvorba dvou velkých skladatelů německého hudebního romantismu, Johannese Brahmse, Richarda Wagnera, a českého rodáka a představitele moderních kompozičních snah sklonku 19. století Gustava Mahlera.

Brahmsovy kvartety byly původně zamýšleny pro sólové obsazení s klavírním doprovodem. V současnosti je ale upřednostňována komorní sborová interpretace, která umožňuje lepší vykreslení všech skladatelových výrazových detailů. Některé z kvartetů využívají německé překlady českých a moravských lidových písní a svým zpracováním velmi připomínají Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka.

Wagner ani Mahler samostatné sborové skladby nenapsali. Jejich písňové dílo ale nenechali ležet ladem jejich následovníci. Zejména v poslední době získávají staré kusy po úpravách pro pěvecké sbory nový plnohodnotný život. Řadu Wagnerových a Mahlerových písní upravil soudobý německý skladatel Clytus Gottwald pro šestnáctihlasý smíšený sbor a capella.

Vokální těleso v těchto skladbách neprovádí pouze originální zpěvní linku, ale nahrazuje také orchestrální doprovod. Výsledným efektem je opojná zvukovost, která zašlá díla řadí mezi největší objevy sborové hudby posledního desetiletí. Tyto mimořádně zajímavé a interpretačně náročné skladby si po celém světě rychle získaly velký respekt.

Komorní sbor Martinů Voices byl založen v roce 2010 jako vokální těleso s ambicí interpretovat sborovou tvorbu na nejvyšší umělecké úrovni. Všichni jeho členové jsou profesionálové, kteří získali vzdělání na konzervatořích a hudebních akademiích. Navzdory svému mládí mají bohaté zkušenosti z praxe a citlivé vedení z jejich individualit vytváří celek s obrovským uměleckým potenciálem. V názvu sboru se objevilo jméno klasika české hudby 20. století. Důvodem nebyl záměr provozovat výhradně dílo Bohuslava Martinů, ale obdiv k uměleckému odkazu kosmopolitně orientovaného skladatele z východočeské Poličky. Podobně kosmopolitní a souběžně kladoucí důraz na českou tvorbu je i umělecký záběr sboru Martinů Voices. V jeho repertoáru hraje česká tvorba významnou roli, ale stejný důraz sbor klade i na světovou vokální tvorbu, stejně tak se sbor nespecializuje ani na určité období hudebního a kulturního vývoje. Naopak kráčí po pódiích u nás i v zahraničí pevným a svobodným krokem, který jej vede tam, kde on sám chce být a pracovat. Repertoárový záběr je tak velmi široký a zahrnuje vokální hudbu od renesance až po současnost. Sbor vystupuje převážně samostatně, ale nevyhýbá se ani spolupráci s vynikajícími sólisty, komorními ansámbly a orchestry. I přes krátkou dobu své existence si získal respekt české odborné veřejnosti a s vřelým přijetím své práce se setkává při svých produkcí na českých i evropských pódiích. Nadšený přístup sboru k práci se úročí hlavně v tomto roce, kdy Martinů Voices debutují na festivalu Pražské jaro. V prosinci pak ansámbl vystoupí s Českou filharmonií pod vedením jejího šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, který nad Martinů Voices převzal umělecký patronát.

Martinů Voices pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka. Mladý sbormistr vystudoval dirigování na pražské AMU a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2009 byl sbormistrem Foerstrova komorního pěveckého sdružení a dovedl jej k absolutnímu vítězství v četných mezinárodních soutěžích. V období 2005–2007 vykonával funkci druhého sbormistra operního sboru Národního divadla v Praze a v posledních letech se věnoval také orchestrálnímu dirigování. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Kromě studia programu a řízení samostatných koncertů je součástí jeho práce příprava tělesa k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech. Spolupracuje při tom s významnými světovými dirigenty a orchestry. Pro Český rozhlas Lukáš Vasílek nahrál několik významných děl české a světové sborové tvorby a při realizaci méně známých operních a operetních titulů pracoval pro Westdeutscher

Rundfunk a Bayerischer Rundfunk. V roce 2010 Lukáš Vasilek sestavil a hudebně připravil jazzový vokální ansámbl, který provázel Bobbyho McFerrina na koncertech v České republice. V tomtéž roce založil profesionální komorní sbor Martinů Voices.

http://www.martinuvoices.cz/

  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenek: 190 Kč

Fandango
Lucie Guerra Žáková, Petr Žďárská – cembalo
Ludovica Mosca – barokní tanec a kastaněty

Program:

Jean Henri d´Anglebert (1629 – 1691) Troisiѐme suite
Prélude, Allemande, Courante et Double, Sarabande Grave, Gavotte, Menuet, Gigue
Alessandro Scarlatti (1660 – 1725) Folie
Antonio Soler (1729 – 1783) Fandango
Antonio Soler (1729 – 1783) Concierto n.º 3 en Sol mayor
Andantino, Minué
Luigi Boccherini (1743 – 1805) Fandango
(Transkripce „Kvintetu č. IV D dur, G 448“ pro dvě cembala: Andreas Staier)

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 0.

Program s názvem Fandango uvádí posluchače do španělského barokního dědictví. Propojuje se v něm složka instrumentální s tancem, neboť už samotný název projektu Fandango upomíná na tradiční španělský tanec, jehož vznik je datován počátkem 18. století. Autory nejstarších forem fandanga jsou anonymové a poprvé pohybové prvky tance popsal kněz Martín Martí v roce 1712. Poměrně brzy začalo být fandango populární a začala se o něj zajímat aristokracie. Spolu s ní poté cestovalo po Španělsku a Evropě, záhy začalo být začleňováno i do oper a baletů. S jeho formami se lze setkat v dílech J. P. Rameaua, A. Scarlattiho, D. Scarlattiho, A. Solera, L. Boccheriniho, ale i W. A. Mozarta, či M. Ravela. Ze světa kytar a kastanět se tak fandango dostalo do prostředí nejednou plně orchestrálních. Svůj tradiční španělský rytmus a háv si však ponechalo.

Celou přehrávku barokních tanců nabízí třetí suita pro cembalo od Jeana Henri d'Angleberta, dvorního skladatele krále Ludvíka XIV. Suitu zakončují španělské folie, které již posluchače připravují na iberskou, a tedy stěžejní část večera. Katalánec Antonio Soler proslul skladbami pro klávesové nástroje. Jeho hudební kariéra začala již v šesti letech nástupem do slavného chlapeckého sboru kláštera v Montserratu. Později se Soler stal kapelníkem katedrály v Lleidě a posléze vykonával tutéž funkci při královském dvoře v El Escorialu. Z dílny tohoto autora jsou posluchačům zprostředkovány koncerty pro dvě cembala a fandango pro cembalo a kastaněty.

Zvuk kastanět nebyl neznámým ani Italovi Alessandru Scarlattimu. Tento zakladatel neapolské operní školy je spojen také s dalšími místy po celé Itálii, na začátku i na konci svého pestrého hudebního života pak působil v Římě. Scarlatti byl nesmírně plodným skladatelem, z jehož dílny vzešlo na šedesát oper a kolem dvou set mší. Koncert naproti tomu uvádí jeho dílo instrumentální, z něhož jsou vybrány cembalové tokáty a folie.

Autorem programové tečky koncertu je italský kosmopolitní skladatel Luigi Boccherini. Také tento skladatel a violoncellista, který ve Španělsku strávil posledních dvacet let svého života, byl španělskou hudbou silně ovlivněn. Kromě bohaté smyčcové literatury se u něj setkáváme i se skladbami pro cembalo, z nichž bude uvedeno právě Fandango, které tak podtrhne a zvýrazní zaměření celého večera.

Lucie Guerra Žáková je česká cembalistka a varhanice žijící a působící ve Francii a Španělsku, kde již odvedla nemálo práce pro propagaci české hudby. V obou zemích provedla premiéru díla Petra Ebena složeného na text Komenského opusu Labyrint světa a ráj srdce. Je zvána na prestižní festivaly v České republice i v zahraničí (např. mezinárodní festivaly Smetanova Litomyšl, Český Krumlov, Arte Sacro v Madridu či Festival Internacional de Órgano de Morelia v Mexiku) a zahrála si také na varhany katedrály Notre-Dame v Paříži. Lucie Guerra Žáková také vystupuje ve varhanním duu pro 4 ruce a 4 nohy se Španělem Carlosem Arturo Guerra Parra nebo v souboru Prague cembalo duo společně s Petrou Žďárskou, se kterou se potkala ve třídě prof. Giedrė Lukšaitė–Mrázkové na AMU v Praze.

Vynikající hudebnice své generace, Petra Žďárská, je v oboru cembalo nejúspěšnější českou laureátkou Pražského jara 2012. Studovala na CNSMD v Lyonu a zúčastnila se mnoha mistrovských interpretačních kurzů po celé Evropě. V září 2012 debutovala na festivalu Mladá Praha Koncertem pro cembalo a malý orchestr od Bohuslava Martinů. Aktuálně pokračuje v doktorandském studiu na AMU ve třídě prof. Giedrė Lukšaitė–Mrázkové. Jejím hlavním studijním zájmem jsou zapomenuté cembalové a komorní skladby Josefa Antonína Štěpána z arcibiskupského archivu v Kroměříži.

Zajímavým prvkem projektu Fandango je španělská tanečnice a hráčka na kastaněty Ludovica Mosca. Tato všestranně umělecky nadaná hudebnice a malířka je profesorkou na Escuela Luthier–Música y Danza v Barceloně. Koncertně vystupuje po celém světě v nejrůznějších seskupeních a často působí jako vyučující na mistrovských kurzech. V letošním roce působí jako lektorka na Akademii Múzických Umění v Praze.

www.ludovicamosca.com
www.zdarska.com
www.luciezakova.com
 

  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenek: 250 Kč

Gerhard Oppitz – klavír

Program:
Franz Schubert (1797-1828):
- Impromptu No. 1 f moll, op.142 D 935, Allegro moderato
- Impromptu No. 2 A dur, op.142 D 935, Allegretto
- Impromptu No. 3 B dur, op.142 D 935, Thema, Andante
- Impromptu No. 4 f moll, op.142 D 935, Allegro scherzando
- Fantazie-poutník C dur, Op. 15 D 760, Allegro con fuoco ma non troppo, Adagio, Presto, Allegro

přestávka

Johannes Brahms (1833-1897):
Variace a fuga B dur na Händelovo téma, op. 24, Árie, Variace, Fuga

Na tento koncert vypravujeme autobus z České Lípy zdarma.
Podmínkou pro odvoz je platná vstupenka a registrace v tomto formuláři.
Zbývající počet volných míst je aktuálně orientačně 4.

Po světě chodí mnoho hudebníků, mnozí z nich jsou dobří a někteří jsou dokonce ve svém oboru nejlepší, takových již tolik není. O to větším potěšením je zažít vystoupení Gerharda Oppitze hned dvakrát během jednoho festivalového ročníku. Jeho první vystoupení hostí jako nová destinace festivalu Teplice, město s bohatou hudební historií i současností.

Franz Schubert byl prvním hudebním romantikem, kterému se podařilo pozvednout písňový žánr k umělecké vyspělosti a do dneška je Schubert známý jako autor stovek písní. Přestože Schubertovi nebylo jako typickému romantikovi dáno po tomto světě chodit příliš dlouho, skladatelsky se stihl dostatečně otisknout i v jiných žánrech než písňových. Schubert byl autorem symfonií, oper, mší i komorní hudby. Jeho klavírní kompozice patří mezi to nejpoetičtější, co bylo pro tento nástroj napsáno. Klavírní improvizace, které program večera načínají, by podle názvu mohly být pokládány za odlehčenější útvary. Ve skutečnosti se jedná o propracované a bohaté kompozice, které dosahují rozsahu sonát.

Německý skladatel a klavírista Johannes Brahms se narodil v Hamburgu několik let Schubertově smrti. S hudbou začínal ve třinácti letech, kdy jako klavírista hrál v různých lokálech a jinak pochybných sálech. Později objevil dílo Bachovo a Mozartovo. Navázal také kontakty s o generaci staršími Lisztem a Schumannem. Když Brahms v šedesátých letech přesídlil do Vídně, byl zde považován za Beethovenova nástupce. Později, maje na paměti vlastní nelehké začátky, pomáhal s prosazením mladému Antonínu Dvořákovi. Pro interpreta večera Geparda Oppitze představuje Brahmsovo klavírní dílo jeden z pilířů jeho koncertního repertoáru.

Gerhard Oppitz se narodil roku 1953 v bavorském Frauenau. Hře na klavír se věnuje od svých pěti let, koncertovat začal v jedenácti. V té době si jej všiml Paul Buck, který jako profesor působil na Musikhochschule ve Stuttgartu. Roku 1974 se Oppitz zapsal do mistrovských kurzů Huga Steurerse v Mnichově. Ve stejné době se mladý pianista setkal s takřka osmdesátiletým Wilhelmem Kempffem, který představoval pevný pilíř v interpretaci německé tradice v klasické hudbě a Oppitze nadchl pro dílo Ludwiga van Beethovena.

Ouvertura Oppitzovy triumfální cesty po světových pódiích se odehrála v roce 1977 v Tel Avivu, kde Oppitz zvítězil na soutěži Arthura Rubinsteina, který sám seděl v porotě. Oppitz zde získal věhlas, díky kterému byl zván k dalším koncertům v USA, Japonsku a po celé Evropě. Hned v roce 1978 mu bylo nabídnuto místo na mnichovské Musikhochschule, jejímž se stal později nejmladším profesorem.

Pracovní nasazení Gerharda Oppitze je obdivuhodné. Nadále je věrný práci s mladými talentovanými klavíristy a přitom ročně odehraje k osmdesáti koncertům s těmi nejlepšími světovými orchestry a dirigenty. Z dlouhého výčtu docela stačí jmenovat Vídeňské a Berlínské filharmoniky, Královský filharmonický orchestr, Izraelský filharmonický orchestr či Londýnský symfonický orchestr.

Oppitzův hudební rejstřík je velmi široký. Nejvíce prostoru dopřává cyklům pro sólový klavír od Bacha, Mozarta, Schuberta, sonátám Beethovenovým a především celému dílu Brahmsovu, které prováděl již v mnoha světových metropolích. Stejně tak je ale ceněna také Oppitzova práce pro propagaci soudobých autorů jako Lutoslawského, Veerhoffa, Stockhausena a dalších. K pedagogické a koncertní činnosti je třeba přidat ještě četné nahrávání hudebních nosičů.

Gerhard Oppitz je zajímavou a všestrannou osobností nejen pro své hudební angažmá. Je o něm známé, že je polyglotem hovořícím sedmi světovými jazyky. Další jeho vášní je aviatika. Dokonce se sám letecky dopravuje na své koncerty po Evropě.

 

 

24.10.2014 - 15:00 | Základní umělecká škola
  • koncert - ilustrační obrázek

Vstup zdarma

Lípa Cantantes

Slavnostní koncert vítězů celokrajské pěvecké soutěže ZUŠ vyhlášené festivalem

MHF Lípa Musica připravila v loňském roce úspěšnou novinku – hudební soutěž pro děti a mládež v kategoriích sólový a komorní zpěv. Ve spolupráci se Základní uměleckou školou Česká Lípa tak vznikla ojedinělá platforma umožňující porovnání pěveckého umu mládeže Libereckého kraje. Hlavním cílem soutěže pro mladé zpěváky ve věku od 7 do 25 let je podpořit zájem o interpretaci písní českých i světových autorů, vytvářet koncertní příležitosti pro talentované žáky a rozvíjet tak dále zájem o zpěv. V letošním roce se uskuteční druhý ročník této soutěže.

http://lipamusica.cz/cs/lipa-cantantes
 

 

25.10.2014 - 17:00 | Nový Bor, Městské divadlo
  • koncert - ilustrační obrázek

Cena vstupenek: 250 Kč

Gerhard Oppitz – klavír
PKF - Prague Philharmonia
Tomáš Brauner – dirigent

Program: L. v Beethoven: klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 "Císařský"
               A. Dvořák: Symfonie č.9 z Nového světa

Konec korunuje dílo, jak napsal antický klasik Ovidius a zcela v tomto duchu je narýsován i program závěrečného koncertu festivalu. Obě části programu, Beethovenův Císařský koncert pro klavír a orchestr i Dvořákova Novosvětská symfonie, jsou důstojnou a velkolepou tečkou za uplynulým ročníkem.

Beethovenův Císařský koncert pro klavír a orchestr vznikal v komplikované a bouřlivé době počátku 19. století. Evropou cloumaly Napoleonské války, mladá generace umělců se pomalu přidávala na stranu vzdoru a podléhala pronikajícímu buřičskému romantismu. I do konzervativní Vídně, kde jako všudypřítomná kulisa doznívala hudba Mozartova, jeho současníků i nástupců, doléhaly hlasy po změně poměrů. Jejich projevem v hudbě byla změna tvůrčích postupů. Beethoven, ač byl žákem Haydna nebo Salieriho, se nespokojil se zažitými vzory, hledal v hudbě výrazovou rozmanitost, možnost vyjádřit střet a konfrontaci. Kýženou intenzitu a dramatičnost nalezl v dílech pro velké orchestry.

Císařský koncert pro klavír a orchestr Es dur je produktem vzniklým v těchto intencích. Interpretačně i posluchačsky náročný kus v době svého uvedení nebyl přijat s velkým nadšením. Snad příliš odrážel celospolečenský svár, dramatickou mezinárodní situaci, obsahoval převratné myšlenky, kterým společnost dosud docela nerozuměla. Onen svár se však netýkal pouze posluchačů. Také Beethoven v době vzniku díla prožíval těžké životní období, neboť již pomalu ztrácel sluch a jeho génius sváděl těžký boj s neúprosným osudem, což je symptomatické pro celý romantismus, který se chystal ke svému tažení Evropou.

Klavírní koncert Es dur vypovídá mnohé o době svého vzniku, kterou přesvědčivě popisuje. Bezstarostnost 18. století je pryč již dávno, lyrické tóny ustupují autoritě pochodových vojenských rytmů. Jejich všudypřítomnost potom vede Evropany k tomu, aby si položili aktuální otázku, co je pro ně víc, zda-li velikost nebo svoboda.

Dvořákova Novosvětská symfonie, která zazní během druhé části večera, vznikala o devadesát let později v docela jiné atmosféře. Dvořák ji složil na začátku svého amerického působení a plně se v ní odráží jeho dojmy z hektického světa pokroku a industrializace, se kterými se mísí původní americká hudba včetně vlivů černošských. Zároveň do této kosmopolitní symfonie prosakují Dvořákovy vzpomínky na domov a prvky českých lidových písní, které se prolínají s jeho impresemi americkými.

Svým způsobem je Dvořákova Novosvětská cestovním deníkem, který sumarizuje jeho dojmy. Jejich zachycení v notách je natolik plastické a srozumitelné, že se dílo stalo jednou z nejznámějších kompozic světa klasické hudby vůbec. Dvořákova absolutní hudební logika ze symfonie činí dokonalé dílo, kterému rozumí i méně poučení posluchači. Symfonii často uvádí mnohé věhlasné orchestry na pódiích celého světa. Svou velkolepostí a zároveň něhou je právě tento kus, tím nejlepším způsobem, jak se s 13. ročníkem festivalu rozloučit.

Gerhard Oppitz se narodil roku 1953 v bavorském Frauenau. Hře na klavír se věnuje od svých pěti let, koncertovat začal v jedenácti. Na začátku 70. let studoval Oppitz ve Stuttgartu a o několik let později se zapsal do mistrovských kurzů Huga Steurerse v Mnichově. Od konce 70. let počala Oppitzova triumfální cesta po světových pódiích, jejíž ouvertura se odehrála v roce 1977 v Tel Avivu, kde Oppitz zvítězil na soutěži Arthura Rubinsteina, který sám seděl v porotě. Oppitz si získal věhlas, díky kterému je zván na koncerty po celém světě a spolupracují s ním dirigenti a orchestry proslulých jmen. Oppitzův hudební rejstřík je velmi široký. Nejvíce prostoru dopřává cyklům pro sólový klavír od Bacha, Mozarta, Schuberta, sonátám Beethovenovým a především celému dílu Brahmsovu.

PKF - Prague Philharmonia v letošním roce slaví 20 let od svého založení a takřka po celou dobu svého působení je u nás i ve světě považována za to nejlepší, čím se česká kultura může prezentovat. Na festival se tento vynikající orchestr, tentokrát pod vedením dirigenta Tomáše Braunera, vrací znovu po dvou letech. Orchestru s mladou tváří je připisována energičnost a svěžest a zároveň ta nejlepší hudební erudice a perfekcionalismus. Vysoce jsou ceněna jeho orchestrální provedení hudby období vídeňského klasicismu, kam spadá i Císařský koncert Ludwiga van Beethovena. Zároveň se ale repertoár PKF - Prague Philharmonia opírá i o díla romantická či moderní a soudobá. Věhlas mladého ansámblu podtrhuje i to, že s ním spolupracují přední světoví dirigenti a interpreti jako Vladimir Ashkenazy, Shlomo Mintz, Plácido Domingo, Mischa Maisky, z mladší generace pak Radek Baborák. V tomto smyslu je Gerhard Oppitz dalším velice čestným hostem orchestru i festivalu samotného.

Dirigent Tomáš Brauner je přes své mládí jedním z nejvyhledávanějších českých dirigentů. Jeho práce se setkává s úspěchy při provádění oper i symfonií. Studiu dirigentství se věnoval na pražské AMU, kde promoval v roce 2005 a poté si prohluboval vzdělání ve Vídni. V roce 2010 se stal laureátem Mezinárodní soutěže dirigentů Dimitrise Mitropoulose v Athénách.

Tomáš Brauner odvádí významnou porci práce na operních scénách v České republice a spolupracuje pravidelně s největšími orchestry u nás. Často je žádán rovněž v zahraničí a díla převážně českých autorů již uvedl v Německu, Rusku nebo Mexiku, kde řídil provedení Janáčkovy opery Jenůfa.

http://www.pkf.cz/