;

Pavel Haas Quartet očima Tomáše Cidliny

Pavel Haas Quartet: Extrémně blízký Dvořák, extrémně tvrdý Beethoven

Operaplus.cz | TOMÁŠ CIDLINA, 24.10.2016 12:51

V nedělním podvečeru se českolipským divákům patnáctého ročníku festivalu Lípa Musica dostalo zvláštního privilegia, když mohli na velmi blízko prožít setkání s Pavel Haas Quartetem, které vystoupilo v místním Centru textilního tisku. Místo není typickým koncertním prostorem, snad i proto byla konfrontace se špičkovým kvartetem specifickým zážitkem.

Oproti avizovanému programu nedošlo v úvodu na provedení Kvartetu č. 3 Bohuslava Martinů, což mohlo některé náročné diváky možná trochu zklamat. Myšlenka otevřít koncert Dvořákem, respektive jeho Americkým kvartetem, se však ukázala jako velmi šťastná. Dílo je typickým představitelem poetiky Dvořákova amerického období. Soubor jej uvedl velmi lehce, s širokým porozuměním pro linii skladatelova letního, volnočasového, radostného opusu.

Centrum textilního tisku v České Lípě je milým komorním prostorem, který interpretům i divákům slibuje unikátní atmosféru, jejíž součástí je i to, že místo není vybaveno pódiem, muzikanti sedí ve středu místnosti a jejich smyčce kmitají sotva metr od nejbližších řad, zatímco k těm nejvzdálenějším to zvuky nástrojů nemají dál než nějakých pět metrů. Kosmopolitní a velmi rozmáchlý Martinů tak v úvodu musel ustoupit právě Dvořákovi, protože by se sem na začátku koncertu se svou energií zkrátka nevešel. Soubor, usazený tak blízko k publiku, s ním musel nejdříve zavést klidnější a líbeznější dialog, aby se necítil jako někde v přeplněném kupé, ale dejme tomu jako v také přeplněném, ale obývacím pokoji na rodinné oslavě. Při blízkosti fyzické musela být navázána také blízkost intelektuální a sentimentální. To šlo díky Dvořákovi skvěle. Jeho smysl pro instrumentaci jednotlivých nástrojů v kvartetu je dokonalý, a pokud se k jeho přívětivé logice přidá přesvědčivé a porozumivé provedení, potom nelze než čekat maximální estetický efekt.

Na Dvořákových kvartetech mám nejraději akcentované pasáže, kdy hlavní sdělení reprodukuje a znovu vyzvedává ve svých tóninách violoncello. V tu chvíli, jako by vás hudba objala a něžně pohoupala na klíně. Dvořákův Americký kvartet byl díky provedení Pavel Haas Quartet radostný, veselý a energický. Toho nedělního večera byl ale také extrémně blízký i výjimečný. Málokdy se vám stane, že vám takhle kvalitní provedení rezonuje do ucha ze vzdálenosti doslova pár kroků.

Dvořák večer skutečně skvěle načal a publikum tím nejlepším způsobem naladil. Po krátké přestávce bylo uvedeno o mnoho závažnější a komplikovanější Beethovenovo Smyčcové kvarteto Es dur. Silovější a dramatičtější Beethovenův kvartet byl proveden jistě a emotivně. Beethovenovská multiciplita stavů duše provedením Pavel Haas Quartet doslova tryskala, a to včetně náznaků myšlenek osekaných dějovými rupturami a momenty oscilujících kompozičních disharmonií, ukrytých v hluboce smyslovém díle.

Kvarteta obou autorů provedl soubor akademicky čistě a s obrovskou dávkou respektu k jejich kompozičnímu a emočnímu obsahu. Beethovenův kvartet byl ale proveden velmi tvrdě, možná až moc, zejména ve svém finále, v němž údery smyčců (skoro těžko říci tahy) doslova nadzvedávaly ze židlí. Možná i sám Beethoven by se divil, jak tvrdou a silovou muziku napsal. Bylo to dokonalé emoční divadlo, jímž vyvrcholil i samotný koncert.

V úvodu bylo vzpomenuto programové pominutí kvarteta Bohuslava Martinů. Diváci o něj ale docela nepřišli. Jeho třetí větu uvedl Pavel Haas Quartet jako přídavek a koncert tak neztratil původně avizovaný třetí rozměr, totiž ten modernistický. Martinů pohyb, dynamika, obraznost a zmatek, které by se do malého prostoru nevměstnaly v úvodu koncertu, nyní prolétly bez problémů nad hlavami diváků a vyprovodily je domů. Vynikající tečka za výtečným večerem. Ve výrazně vokálním programu letošního ročníku festivalu Lípa Musica byla prostá, ale vynikající komořina, jíž se kvarteto prezentovalo, maximálně divácky efektní a smysly povzbuzující.