;

Liberec, arciděkanský kostel sv. Antonína Velikého

K nejstarším pamětníkům historie Liberce patří bezesporu arciděkanský chrám sv. Antonína Velikého na Sokolovském náměstí. Písemná zpráva z roku 1352 v soupisu desátek pražského arcibiskupství o jeho existenci je současně první dosud známou zmínkou o našem městě. Je nepochybné, že se tehdy jednalo o kostel malý, dřevěný, stojící na hřbitově obehnaném zdí. O velikosti Liberce a významu kostela si můžeme učinit představu z toho, že zdejší fara odváděla pouze dva groše církevní daně, zatímco např. Chrastava platila 7 grošů a Hrádek nad Nisou dokonce 24 groše.

Teprve roku 1579, když se stali majiteli panství Redernové a Liberec se měnil na horské městečko, bylo rozhodnuto vybudovat na místě dřevěného kostelíka kostel zděný. Základní kámen k jeho stavbě byl položen 24. září 1579 za panství bratrů Kryštofa a Melichara z Redernů. Stavební plány vypracoval neznámý zhořelecký stavitel (pravděpodobně M. Spazio z Lanza), provedením stavby byl pověřen G. Leypold ze Závidova, sochařská výzdoba je dílem Kryštofa Briefeho a kamenických mistrů Michala a Jiřího z Hodkovic. Stavba pokračovala jen zvolna a musela být roku 1583 přerušena pro závažné konstrukční problémy. Čtyři roky stála, až konečně k odstranění závad a k dokončení kostela byl povolán stavitel italského původu působící ve Zhořelci Marcus Spazio z Lanza. Ten musel nejprve zesílit obvodové zdivo a podezdít sloupy, potom provedl odvážné zaklenutí lodi křížovou klenbou. Stavbu úspěšně dokončil 30. listopadu 1587.

Kostel dostal původně podobu gotickou. Je trojlodní, halový, zaklenutý křížovou klenbou. Jeho prostor rozdělují dvě řady osmibokých sloupů přecházejících plynule bez hlavic do klenby. Na západní straně nad vstupem má věž čtvercového půdorysu, na straně východní byl původně ukončen jednoduchou apsidou se sakristií a depozitářem po stranách. Také vnitřek kostela byl prostý, téměř bez ozdob, jak to odpovídalo protestantskému náboženství. Stál zde pouze oltář. Kostel umístěný na samém západním okraji tehdejšího Liberce převyšoval výrazně svou vysokou střechou lodi i svou věží okolní nízké zastavění, jak dokazují i pozdější panoramatické pohledy ze 17. století.

V souvislosti s povýšením kostela farního na děkanský došlo v letech 1733 – 1735 k jeho přestavbě na východní straně. Podle návrhu J. Felgenhauera z Nového Města pod Smrkem byl kostel opraven a současně prodloužen a rozšířen o příčnou loď. Rekonstrukce už bylo zřejmě zapotřebí, protože staré záznamy nedokládají příliš dobrý stav kostela. Dovídáme se z nich, že r. 1715 se během bohoslužby zřítila kamenná empora a zranila dvacet lidí, v roce 1720 udeřil blesk dvakrát do věže a nejen, že ji silně poškodil, navíc zabil misionáře, který se zúčastnil zvonění ve věži, pět roků na to další blesk opět poškodil věž. Také v dalších letech se stala věž oblíbeným cílem blesků a nebezpečí ohně bylo při tehdejším používání šindelové krytiny jak na kostele, tak i na okolních stavbách, jistě veliké. Konečně v roce 1788 při úpravách prováděných panským stavitelem J. J. Kuntzem dostala věž ukončení jednoduchou nízkou helmovou střechou pokrytou plechem. V tomto stavu přečkala až do roku 1880, kdy v souvislosti s celkovým novým urbanistickým uspořádáním středu Liberce dostal i kostel sv. Antonína svou dnešní novogotickou podobu.

Vypracování projektu na tuto přeměnu bylo zadáno vídeňskému architektovi Ludvíku Tischlerovi a jeho kolegovi vrchnímu stavebnímu radovi Heinrichu Ferstovi. Stavbu provedli liberečtí stavitelé H. Sachers a F. Gärtner. Věž, ukončená štíhlou osmibokou jehlancovitou střechou, se zvýšila z původních 37,30 metru na 70,50 metru a stala se nejvyšší věžovitou stavbou v Liberci. Jen pro zajímavost uveďme, že kříž na vrcholu má výšku 2,50 metru a váží 155 kg. Do makovice věže byly podle zvyklosti vloženy listiny s pamětními zápisy a přidány k dokumentům vzniklým při předcházejících opravách. Současně za rozsáhlé novogotické přestavby byl důstojně ve stejném slohu upraven i interiér. Staré hrobky byly zrušeny, empory odstraněny a vnitřek kostela dostal nové zařízení. Výzdobou malbami byl pověřen vídeňský malíř J. Jobs, podle jeho návrhů většinu obrazů maloval liberecký malíř O. Dresen.

Čtrnáct oken, z nichž nejkrásnější je okno s Kristem nad hlavním vchodem, maloval žitavský malíř Türcke. Sochařské práce zejména na hlavním a obou postranních oltářích vznikly v dílně sochaře J. Leimera, rovněž z Vídně.

Pozoruhodný je zejména hlavní oltář vysoký 10 metrů. Na tabernáklu jsou zobrazeni patroni země České, sv. Prokop, Metoděj a Norbert na jedné straně, na druhé sv. Vojtěch, Cyril a Jan Nepomucký. Nad nimi ve výklenku stojí dřevěná socha sv. Antonína Velikého, kvalitní práce sochaře J. Leimera. V obou postranních výklencích se nacházejí sochy apoštolů sv. Petra (s klíčem a knihou) a sv. Pavla (s mečem a knihou). Věž dostala nové hodiny, které zhotovil liberecký hodinář A. Bergmann.

Novogotická přestavba kostela sv. Antonína Velikého byla slavnostně dokončena vysvěcením 21. ledna 1882. Současně byl upraven také prostor kolem chrámu. Hřbitov byl zrušen, úroveň terénu před vchodem do kostela značně snížena a rozdíl výšek vyrovnán předloženým schodištěm. Při úpravách Novoměstského náměstí byly už předtím přemístěny ke kostelu sv. Kříže kaplička Božího hrobu a Mariánský sloup, původně stojící před kostelem. Vzácností chrámu jsou i varhany, které v roce 1930 instalovala na místě starších známá firma Rieger z Krnova. Zvony, zničené za obou světových válek, nahradily v roce 1957 dva nové.

Chrám sv. Antonína Velikého stojící původně na samém okraji tehdejšího Liberce, zůstává i dnes, kdy se zástavba města rozšířila na všechny strany a její výšková hladina se podstatně zvedla, nejvýraznější dominantou historického středu Liberce.

Text: Liberecké domy hovoří I. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1992 / zdroj: visitliberec.eu