Jarní dialogy otevře dialog instrumentální, jež iniciovala přední česká i světová harfistka Jana Boušková. Ke spolupráci přizvala významné německé umělce Tanju Tetzlaff a Floriana Donderera, se kterými účinkovala na mnohých světových scénách, a oslovila i vynikajícího českého flétnistu Jana Ostrého. Rámec programu, který nabídne virtuózní skladby pro harfu, flétnu, housle, violu a violoncello, tvoří česká hudba. Na úvod zazní Klavírní kvartet z pera Jana Ladislava Dusíka, jednoho z nejvýraznějších a nejzajímavějších autorů české i evropské hudby přelomu 18. a 19. století. Syn harfistky se ve svém díle tomuto nástroji patřičně věnoval, avšak do historie se zapsal především jako skládající klavírista interpretačně náročné hudby předromantického ražení, která dodnes přes mnohé novátorství zůstává nedoceněna. Výraznou kapitolu ve světové harfové literatuře tvoří díla samotných harfistů. Jedním z nejvýznamnějších byl i francouzský harfista a skladatel Henriette Renié, ze jehož odkazu zazní jedno z nejnáročnějších děl pro harfu, působivý Tanec skřítků. V další ukázce se přeneseme do impresionismu, jehož citovost a náladovou barvitost v celé své paletě dovede harfa dokonale vyjádřit. Ravelovo dílo původně určené pro klavír okouzluje svou čistotou, jasností, jemnou zvukomalbou, která se zlehka dotýká emocí posluchače. Ryzí romantismus prýští ze Schubertovy Sonáty Apreggione určené původně pro kuriózní nástroj kytaru d’amour, kterou dnes nahrazuje klavír či právě harfa. Skladatel se umně vyhnul přehnanému užití idiosynkratických arpeggií, která dodnes mnohdy zkreslují pohled i na možnosti harfy, a opatřil toto introvertní dílo jemnou lyrikou, intimní hloubkou a bohatými melodiemi. Oblouk sklenutý od klasicismu k hudbě 20. století zakončíme ukázkou z Dvořákovy tvorby. Maličkosti, původně pro dvoje housle, violoncello a harmonium, vznikly na přání Dvořákova přítele, violoncellisty Josefa Srba - Debrnova. Autor v nich respektuje potřeby toho typu děl, která mají sloužit především domácímu provozování, ale přitom v žádném směru neslevuje z jejich umělecké úrovně. Každá z pěti drobných vět je vybudována z jediného tématu v obrysech na první pohled velmi jednoduchých. V této zdánlivé prostotě se ale skrývá veliké mistrovství ve vedení a spojování jednotlivých hlasů, smysl pro barevnost zvukových kombinací a formální dokonalost. Živý, humorný charakter kontrastuje s pomalejšími tempy a lyričtějším výrazem.
Jan Ladislav Dusík (1760-1812): Klavírní kvartet harfu, flétnu, violu a violoncello, op. 56
Allegro affectuoso, Larghetto, Rondo Allegro
Henriette Renié (1875-1956): Tanec skřítků pro harfu
Maurice Ravel (1875-1937), arr. Carlos Salzedo: Sonatina pro flétnu, violoncello a harfu fis moll
Modéré, Mouvement de Menuet, Animé
Franz Schubert (1797-1828): Sonáta a moll pro violoncello a harfu „Arpeggione“, D 821
Allegro moderato, Adagio, Allegretto
Antonín Dvořák (1841-1904): Maličkosti pro flétnu, housle, violoncello a harfu, op. 47
Allegretto scherzando
Tempo di minuetto. Grazioso
Allegretto scherzando
Canon. Andante con moto
Poco Allegro
Jana Boušková – harfa
Jan Ostrý – flétna
Florian Donderer – housle / viola
Tanja Tetzlaff – violoncello
Není mnoho českých umělců, kteří by ve svém oboru dosáhli na světové úrovni natolik výsadního postavení, a tak výjimečným způsobem reprezentovali Českou republiku v zahraničí, jako harfistka Jana Boušková, jejíž vizitku můžeme shrnout slovy: „talent století“, jediná česká laureátka nejprestižnějších harfových soutěží světa, žádaná sólistka světových pódií, tvář předního světového výrobce harf Lyon & Healy, sóloharfistka České filharmonie, profesorka Královské akademie v Bruselu a porotkyně prestižních světových harfových soutěží. Jana Boušková je žádanou hráčkou a na světových pódiích vystupuje se špičkovými orchestry, ale též v komorních seskupeních či sólově. Od roku 2005 je sóloharfistkou České filharmonie. Spolupracovala s Mstislavem Rostropovičem, Jurijem Bašmetem, Patrickem Galloisem, Maximem Vengerovem, Sharon Kam, Larsem Vogtem, Christianem Tetzlaffem a dalšími vynikajícími umělci. Jako sólistka orchestrů (např. České filharmonie, Budapešťské filharmonie, Kolínské komorní filharmonie, Chicago Sinfonietty, Amsterdam Sinfonietty, Israel Philharmonic Orchestra, MDR Symphonieorchester Leipzig, Luzerner Symphonieorchester či Tokyo Chamber Orchestra) vystoupila v prestižních sálech po celém světě.
Violoncellistka Tanja Tetzlaff studovala v Hamburku a Salcburku u Heinricha Schiffa. Na svém kontě má řadu úspěchů z mezinárodních soutěží. Sólově vystoupila s renomovanými dirigenty, jakými jsou Lorin Maazel, Daniel Harding, Sir Roger Norrington, Philippe Herreweghe, Vladimir Ashkenazy, Dmitrij Kitajenko, Paavo Järvi, Michael Gielen či Heinz Holliger a předními světovými orchestry. Jejími komorními partnery jsou například Lars Vogt, Leif Ove Andsnes, Alexander Lonquich, Antje Weithaas, Florian Donderer, Baiba a Lauma Skride nebo její bratr Christian Tetzlaff, se kterým založila známý Tetzlaff Quartet.
Florian Donderer studoval v Berlíně a Londýně, dlouhou dobu působil u Ensemble Oriol Berlin a Brémské komorní filharmonie, vystupoval rovněž se Skotským komorním orchestrem, Cameratou Bern či Talinskou filharmonií. Donderer je častým hostem prestižních festivalů po celém světě a vyhledávaným komorním hráčem. Pravidelně vystupuje s umělci jako Lisa Batiashvili, Christiane Oelze, Hélène Grimaud, Lars Vogt, David Fray, Oli Mustonen, Sergio Azzolini, Christian Tetzlaff, Antje Weithaas, Gustav Rivinius, Tanja Tetzlaff, Gunilla Sußssmann, Pekka Kuusisto, Alban Gerhard, Hanna Weinmeister, Ingo Goritzki, Jacques Zoon ad. Kromě hry na violu a housle se věnuje dirigování, které studuje u Neeme a Paava Järviho.
Jan Ostrý studoval hru na flétnu na Pražské konzervatoři a na CNR de Versailles (prof. Ch. Rayneau), a později též na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon ve třídě proslulého flétnisty Ph. Bernolda, kde ukončil studium jednomyslným udělením prestižní 1. ceny. Vystupoval na významných koncertech a festivalech, např. na festivalu Styriarte v Grazu, Haydn Festspiele v Eisenstadtu, pro Holandský rozhlas v Concertgebouw Amsterdam, festivalu Dny Pierra Bouleze v Lyonu a St.-Etienne (za vedení P. Bouleze), Pražském Jaru a řadě dalších tuzemských festivalů. V koncertní sezoně 1999/2000 byl sóloflétnistou v Orchestre National de Lyon, v sezóně 2001/2002 působil na stejném postu v Den Norske Operaen Oslo a po svém návratu do České republiky též v Talichově komorní filharmonii.
Projekt je součástí Česko-německého kulturního jara 2017, které je přeshraniční kulturní iniciativou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Goethe-Institutu v Praze, Česko-německého fondu budoucnosti a Českých center v Berlíně a Mnichově ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky.
