St. Marienthal, Cisterciácký opatský klášter
První darovací listina pro klášter St. Marienthalu byla vystavena 14. října 1234 v Praze královnou Kunhutou, manželkou krále Václava I. Pravděpodobně bylo opatství již v listopadu 1237 sloučeno s cisterciáckým řádem. Kromě toho získalo 1245 exempci a od té doby není závislé na biskupské soudní pravomoci. Ještě dlouhou dobu poté plnila abatyše také funkci panovnice. Ostritz se vyvinul pod vládou kláštera na město. V první polovině 19. století byla většina pozemků převzata státem. Tímto skončila světská vláda opatství.
Klášter přesto prosadil svůj přínos k vývoji oblasti zřizováním škol, zařizováním duchovní služby, péčí o sirotky a nemocné. O tom svědčí ona místa okolí kláštera, která nyní patří Polsku. V současnosti vlastní klášter ještě asi 300 ha zemědělských pozemků, které jsou pronajímány, a 860 ha klášterního lesa, který se obhospodařuje sám. V roce 1955 otevřel klášter v rámci budovy opatství pečovatelský ústav pro duševně postižené dívky, v dnešní době již starší ženy, které se 1999 přestěhovaly do Pater-Kolbe-Hofu do Schlegelu. Zde byly roku 1978 zřízeny ubytovna a dílna pro postižené mladé muže. Pojmenován byl bývalý klášterní dvůr po páteru Maximilianu Kolbem, který zemřel v roce 1941 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. 1984 oslavil klášter své 750. výročí. Konvent čelil v průběhu dob vícekrát napětí, které existuje mezi časově podmíněnou pomocí směrem ven a nadčasovým principem rozjímavého života uvnitř.
Vnější tlak, kterému byl klášter vystaven během národně socialistické a komunistické diktatury, zabránil také v této době konventu zachytit ono napětí a utvářet vše podle svých vlastních představ. V současnosti úřaduje 56. abatyše, Sr. M. Elisabeth Vaterodt. Konvent zahrnuje 10 řádových sester. Klášterní život disponuje kontinuitou, která nebyla přerušena ani v mnoha těžkých chvílích.
Od té doby se výhled do budoucnosti kláštera drasticky změnil. Sestry se snaží nově zorientovat v novodobých podmínkách a přitom zůstat spojeny s historií kláštera.
