;

Pecková oslnila Liberec

Vyprodané Divadlo F. X. Šaldy bylo v sobotu 12. října svědkem libereckého debutu naší přední mezzosopranistky Dagmar Peckové. V sólovém recitálu, který dal publiku ochutnat operní skvosty různých proveniencí, pěvkyni doprovodila Severočeská filharmonie Teplice řízená Martinem Doubravským. Operní galakoncert za účasti významných hostů byl bezpochyby jedním z vrcholů festivalu.

Dagmar Pecková debutovala na festivalu Lípa Musica již v roce 2007 náročným písňovým recitálem. V letošním roce přijala nabídku festivalu na neméně náročný operní program, který byl podle vlastního vyjádření pěvkyně v této fázi uměleckého vývoje velkou výzvou. A podařilo se. S ukázkami z oper Mozarta, Čajkovského, Saint-Saënse a Wagnera se pěvkyně vyrovnala se ctí a nadšené publikum pěvkyni odměnilo dlouhými ovacemi vstoje. 

Večer otevřel mozartovský blok. Teplická filharmonie zahájila předehrou k opeře Figarova svatba, Pecková se v kalhotkové árii Cherubína z téže opery Voi che sapete vrátila do svých operních začátků, kdy jí právě tento operní obor byl velmi blízký. Dramaturgicky zajímavým počinem bylo zařazení v rovině operních gala méně (nad)uváděného kusu – árie a recitativu Vitélie z opery La Clemenza di Tito. Průzračná, zářivá a zdánlivě nekomplikovaná Mozartova hudba byla pohlazením na úvod večera a předznamenala jeho velkolepost.  Před pauzou jsme se vydali do Ruska a hájemství Čajkovského hudby. A opět nezazněla žádná z populárních melodií jeho slavného operního odkazu, ale představena byla dnes méně uváděná opera Panna orleánská, ve které skladatel poprvé užil neruský motiv a se kterou poprvé uspěl za hranicemi Ruska. Na symfonický úvod zahráli tepličtí filharmonikové temperamentní Cikánské tance, které žijí i samostatným koncertním životem. Pecková pak představila nejslavnější číslo titulní hrdinky Johanky z Arku jímavou árii Da čas nastal.   

V druhé polovině večera pak zazněla hudba Saint-Saënse a letošního jubilanta Wagnera. Ze Saint Saënsova hudebního odkazu je opera Samson a Dalila reflektující starozákonní příběh jedním z nejvýznamnějších kusů. Efektní bakchanále s orientálním nádechem, jiskřivé a dynamické, vystřídala jedna z nejkrásnějších árií mezzospránového oboru mámivý zpěv Dalily Mon coeur s´ouvre a ta voix. Pecková jej podala jistě, patřičně exaltovaně, s pokorou i grácií a postarala se o jeden z nejzářivějších momentů večera. Festivalový galakoncert posléze završila náročná wagnerovská pasáž. Mohutná hudba tohoto německého velikána rozehrála strunu milostnou i mytickou. Severočeská filharmonie Teplice se představila v předehře k Tristanovi a Isoldě, Dagmar Pecková se ujala výstupů z Parsifala a Soumraku bohů. Wagnerova hudba je Peckové velmi blízká, což ukázala i v uvedených číslech. Temný mezzosoprán opřený o dobrou techniku, intonační jistota, osobitý výraz cituplný i vypjatě dramatický, zemitý, avšak bez povrchního sentimentu a afektu, charisma a konec konců i lehce výstřední outfit, to byla a je Dagmar Pecková, svérázná stálice českého operního nebe. A to že neztrácí ani pověstnou šibalskou jiskru a stále okouzluje ženským šarmem a espritem potvrdila tradičním přídavkem – Habanerou z Bizetovy Carmen.

V Liberci vystoupila Pecková vůbec poprvé ve své kariéře a z vřelého přijetí a nadšení publika můžeme takřka s jistotou tvrdit, že Liberec si Peckovou doslova zamiloval…

Podívejte se na rozhovor s Dagmar Peckovou, který připravil Marek Šulc.