Dvě Kateřiny. Ani jedna není první, ani jedna není druhá. Tvoří rovnocenné duo, jedna hudbu maluje a vypráví hlasem, druhá prsty na strunách.

Petr Veber pro KlasikaPlus

Dvakrát Kateřina 

Kateřina Kněžíková, soprán
Kateřina Englichová, harfa 

12/10/19 h

Hrádek nad Nisou, kostel sv. Bartoloměje

Petr Eben (1929-2007): Písně k loutně na středověkou milostnou poezii

Milovánie bez vidánie
Já polibek bych chtěl
Krásné jaro přišlo
Jak loučení mě bolí
Jakž sem tě najprv poznal
Stratilať sem milého 

Bohuslav Martinů (1890-1959): Písničky na jednu stránku

Rosička
Otevření slovečkem
Cesta k milé
Chodníček
U maměnky
Sen Panny Marie
Rozmarýn

Leoš Janáček (1854-1928): Moravská lidová poezie
Láska
Lavečka
Památky
Záře od milého
Pérečko
Kouzlo
Psaníčko
Šafařová céra
Rozmarýn
Stálosť

Bedřich Smetana (1824-1884): Večerní písně

Kdo v zlaté struny zahrát zná
Nekamenujte proroky
Mně zdálo se

Jan H. Trneček (1858-1914):

Fantazie na symfonickou báseň Bedřicha Smetany Vltava op.43 pro harfu sólo

Antonín Dvořák (1841-1904): Árie „Měsíčku na nebi hlubokém” pro soprán a harfu

Dvě Kateřiny nebo jedna? Byli jsme svědky naprosto dokonalého propojení dvou umělkyň, které spolu byly tak dokonale sehrané, jako by byly jednou duší. Jejich výkon podpořila vynikající akustika místního chrámu. Při písňových cyklech Ebena, Martinů či Janáčka byla harfa sopránu dokonalým partnerem, a když pak zazněla Trnečkova fantazie na Smetanovu Vltavu, nikdo nepochyboval o tom, že jsme svědky mimořádného výkonu, interpretovaného na královský nástroj. 

Vkus a inteligence, s jakou byla vystavěna dramaturgie večera, gradovaly ve Smetanových písních. Vrcholem večera se poté stala árie Rusalky, která v prostředí kostela za doprovodu harfy byla tak emočně silná, že už někteří diváci přes slzy neviděli. Úplnou tečkou za překrásným večerem byl přídavek obou umělkyň, Janáčkovo Zdrávas Maria.

Těžko byste našli vhodnější a krásnější skladbu na závěr, Byla jako dotek nekonečna, jako znamení, že je nad námi něco, co nás nenechá samotné.

„Moc jsme si užily skvělou atmosféru na tak nádherném místě. Děkujeme za pozvání.“

Kateřina Kněžíková & Kateřina Englichová

„Tak jako okvětní plátky růže, každý jiný a přesto ve vzájemné harmonii, rozkvetl i kouzelný večer půvabných umělkyň na sedm způsobů. Tóny plynuly tak přirozeně, jako by snad vznikaly samy od sebe a nebyly ani zkomponovány. Dvě virtuosky se skvěle doplňovaly s naprostou samozřejmostí, jako by byly jedním nástrojem.“

Petra Plšková, Klasika Plus. Celou recenzi si můžete přečíst zde.

Foto: Lípa Musica / Lukáš Marhoul
  • Aktuality
více aktualit