Čtrnáct sezon spolu. V čem spočívá tajemství Kalabis Quintetu?
Čtrnáct sezon spolu hrají v jednom z předních českých dechových kvintet. Flétnistka Zuzana Leimer a fagotistka Denisa Kozáková z Kalabis Quintetu v podcastu festivalu Lípa Musica mluví o tom, proč se rozhodly postavit program koncertu ve Waltersdorfu na hudbě ženských skladatelek, co pro ně znamená odkaz Viktora Kalabise a proč může ženský kolektiv fungovat dlouhodobě – navzdory pochybnostem, které na začátku slýchaly od svých profesorů.
Ženské autorky nejsou „druhá liga“
Program koncertu s názvem Dámy hrají dámy staví Kalabis Quintet na dialogu ženských a mužských skladatelů. Nejde přitom o demonstraci za každou cenu, ale o přesvědčení, že hudba autorek obstojí v konkurenci nejslavnějších mužských kolegů a že ženské skladatelky mohou být jejich plnohodnotnými a rovnocennými partnerkami.
Proti sobě se tak ocitá pravděpodobně nejoblíbenější a nejhranější dechový kvintet Carla Nielsena a skladba Geraldine Muchy, ve druhé dvojici pak samoukové Edward Elgar a Amy Beach. Právě Beach je přitom významnou postavou americké hudby – jako první americká skladatelka se dokázala prosadit v mezinárodním měřítku.
Je hudba ženských autorek jiná? Třeba vážnější, jemnější nebo citlivější? Zuzana Leimer a Denisa Kozáková podobné škatulkování odmítají.
„Ženský humor je možná ironičtější, ale to se nedá říct o skladbách, které jsme vybraly. Jsou asi jemnější, ale humor jim rozhodně neschází.“
Kdo má v kvintetu hlavní slovo?
Dechový kvintet je zvláštní organismus. Flétna, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh mají v různých skladbách rozdílné role a otázka, kdo je v konkrétním díle „první“, proto nemá jednoduchou odpověď.
Jednou se může nejvíc zapotit flétna, jindy fagot nebo lesní roh. Kalabis Quintet proto vyhledává především skladby, v nichž dostanou prostor všechny nástroje. A podobně to funguje i během zkoušek. Nikdo není trvale v pozici vedoucího hráče, který by určoval směr ostatním.
„Máme mezi sebou role dobře rozprostřené, dobře se doplňujeme, a proto to může fungovat tak dlouho.“
Což ostatně dokazuje čtrnáct sezon společného hraní. Přitom na začátku slýchaly od profesorů pochybnosti, zda ženský kolektiv vůbec vydrží déle než rok. Za dlouhověkostí souboru ale není žádný jednoduchý recept. Je za ní velká dávka pracovitosti, vzájemného respektu a také ochota vystoupit z vlastního komfortu.
V dobrém slova smyslu všehoschopné
Otevřenost je ostatně jednou z charakteristik, které ke Kalabis Quintetu patří. Ani jméno Viktora Kalabise v názvu souboru není náhodné, už samotné rozhodnutí spojit jméno kvinteta s českým skladatelem soubor částečně předurčilo k moderní hudbě. Technické nároky současných skladatelů se však neustále zvyšují a někdy se dostávají až na hranici možností nástrojů.
„Interpret má právo říct, že něco hrát nebude. My se snažíme být otevřené. Někdy ale skladatelé chtějí věci, které už nejsou technicky možné. Vždy se ale snažíme najít cestu.“
Když je zkouška v neděli v deset večer
Za čtrnácti sezonami společné práce se skrývá také něco, co na pódiu není vidět: náročná logistika. Všechny členky souboru hodně koncertují, některé zároveň učí a všechny jsou matkami. Jak skloubit vysoké umělecké ambice s běžným životem? Může dechové kvinteto fungovat na plný úvazek i pro matky s dětmi? A mají jako ženské interpretky proti svým mužským kolegům přeci jen nějakou výhodu?
Na tyto i další otázky odpovídají Zuzana Leimer a Denisa Kozáková v dalším díle podcastu festivalu Lípa Musica. Podívejte se na celý rozhovor a nahlédněte do světa Kalabis Quintetu z pohledu dvou jeho členek.
