„Doufala jsem, že to nikdy nebude potřeba.“ Barbora Kabátková v čele slavného souboru

Na začátku byla zpěvačka. Barbora Kabátková spolupracuje s Collegium Vocale Gent už od roku 2012. Za tu dobu poznala jeho specifický zvuk, způsob práce i nároky, které na své členy klade jeden z nejslavnějších vokálních ansámblů současnosti. Teď dostala příležitost stanout na druhé straně – jako jeho umělecká vedoucí.

Přechod od zpívání k vedení přitom nebyl samozřejmý. Když se začaly objevovat první náznaky, že by právě ona mohla převzít vedení sólistů, její reakcí byla spíše obava než nadšení.

„Při prvních náznacích jsem doufala, že to nikdy nebude potřeba, maličko jsem se toho bála. Když ale nakonec nabídka vést soubor přišla, nedala se odmítnout.“

Není těžké pochopit proč. Collegium Vocale Gent patří k souborům, jejichž jméno má v oblasti staré hudby mimořádnou váhu. A Barbora Kabátková se nyní ocitá v situaci, kdy může ovlivňovat jeho další uměleckou cestu.

Tři soubory v jednom

Collegium Vocale Gent funguje jako několik vzájemně propojených uskupení a každé má trochu jinou tvář. Vedle velkého sboru stojí dvě komorní uskupení: jedno se věnuje Bachově hudbě a druhé, sólisté Collegia Vocale Gent, je zaměřené především na renesanční a raně barokní hudbu.
Barbořina nová role ve vedení sólistů ovšem není jen otázkou dirigování. Znamená také možnost vybírat repertoár a vytvářet dramaturgii. A právě tak vznikl program, kterým Collegium Vocale Gent uzavře v Liberci letošní festival.

Zvuk, který si soubor hlídá

Když mluví o Collegiu Vocale Gent, vrací se znovu a znovu k jedné věci: ke zvuku.

„Soubor má jeden z nejkrásnějších sborových zvuků, jaké jsem kdy slyšela. Je technicky precizní, ale zároveň barevný. A především charakteristický.“

Collegium Vocale Gent je souborem, který rád nabírá nové zpěváky a zároveň si i přes změny v obsazení souboru. rád udržuje svůj zvuk, který je rozpoznatelný a který se v průběhu let zásadně nemění.

Nejdřív text. Potom hudba.

Možná ještě důležitější než samotný zvuk je ale pro Collegium Vocale Gent text. Ten je v vždy na prvním místě. Zpěváci s ním pracují dlouho – snaží se pochopit jeho význam, souvislosti i emoci, kterou má hudba předat.

Možná právě proto dokáže renesanční hudba, která vznikla před stovkami let, působit i dnes tak bezprostředně. Za notami jsou lidé, jejich vztahy, víra, ztráty i radost. Jeden takový obzvlášť silný příběh je ukrytý také v libereckém programu.
Co se ale skrývá za veršem „douleur non pareille“ – bolest jako žádná jiná? A může být requiem hudbou pozitivní a zářivou? Odpovědi najdete v posledním dílu festivalového podcastu.