Hudba je rodu ženského!

Do jubilejního pětadvacátého ročníku vstupuje festival Lípa Musica s jednoslovným a srozumitelným podtitulem. Je jím Žena. Toto zacílení, dramaturgické zaměření na ženy a jejich roli v umění i v našich životech je introspektivní i důrazné. Festival hledá, nakolik je pro něj důležitý ženský princip a zároveň upozorňuje na to, že hudba, klasickou nevyjímaje, není pánským klubem. Role žen v hudbě je unikátní, výrazná a důležitá, a přesto často přehlížená a stojící ve stínu velkých mistrů. Není ale pouze il Maestro, je také la Maestra. A nikoliv pouze jedna, existuje jich celá plejáda.

„Ženy v hudební historii vystupovaly jako patronky, skladatelky, interpretky, hrdinky i múzy, a přesto zůstávaly dlouho mimo oficiální kánon toho „nejlepšího“ z hudební tvorby ustálený v 19. století. Může se zdát neuvěřitelné, že do nedávna se některé učebnice dějin hudby vůbec nezmiňovaly o hudbě komponované ženami.“

Žena. Mottem je žena s tečkou, nikoliv s vykřičníkem, nebo otazníkem, žádná okázalost, ani žádná nejistota nebo dotazování není potřeba. Na místě není ani důraz a diakritické prosazování a podtrhování. Je to prostě žena interpretka, žena skladatelka, žena tvořící i inspirující. Zkrátka žena a tečka. Nikoli jako programové vymezení, ale jako přirozená, rovnocenná součást hudebního světa. Nejde o to v opozici k „pánskému klubu“ vytvářet „ženské ghetto“. Ženy se na festivalu představí jako interpretky, autorky i hrdinky, ale stejně tak se v programu objeví i mužský prvek a ženy jako múzy a zdroj inspirace. Dvacátý pátý ročník ženám vzdává hold, děkuje jim a upozorňuje na jejich přínos, roli a důležitost.

„Bylo by vlastně lepší, kdyby takové téma nebylo potřeba. Kdybychom všichni vnitřně necítili, že je třeba ženy stále vyzdvihovat, ženský princip stále povyšovat. Žena je síla, ale i křehkost. Aby se tedy její životodárná síla mohla projevit, je potřeba mužské péče a ochrany. Ročník 2026, ženský ročník, bude tedy nejen zrcadlit ženu a všechny její fasety, ale také hledat mužský respekt, muže pečujícího, a tedy kýženou rovnováhu…“

Sledování ženského principu v umění se zdálo jako nosná a zajímavá myšlenka už během první schůzky umělecké rady, na které byl diskutován program a zaměření jubilejního ročníku festivalu. Aniž by to bylo vyřčeno nahlas, bylo téma ženského elementu, přístupu a principu definováno již ve chvíli, kdy ředitel festivalu Martin Prokeš umělecké radě představil jméno nastávající umělecké garantky flétnistky Jany Semerádové. Tato výrazná postava české klasické a staré hudby je nositelkou mnoha přívlastků, především má ale obrovské kouzlo a sílu osobnosti.

Motiv je to tak široký a mnohovrstevnatý, že i když se na něm členové umělecké rady shodují, každý v něm vidí jemně odlišný akcent. Jak tedy vnímají festivalové téma oni?

„Žena jako zdroj, který drží svět pohromadě. Jako inspirace, odvaha i klid. Je stvořená k hluboké vnímavosti prožitků, hudbu nevyjímaje, jako skladatelka, interpretka i posluchačka. Hudba k ní patří, koneckonců je rodu ženského. Ročník vytvořený ve spolupráci s Janou Semerádovou nemůže být jiný než výjimečný. Do stejně mimořádné kategorie však patří i Terezie Fialová, Beata Hlavenková, Hana Blažíková, dámy z projektu Alma Rosé, z Kalabis Quintetu nebo hvězdný ansámbl Collegium Vocale Gent pod vedením české zpěvačky a muzikoložky Barbory Kabátkové. Těším se na podzim v režii žen!“