Jana Semerádová: Lidová hudba mě fascinuje

Jedna z nejvýraznějších osobností evropské scény staré hudby, flétnistka Jana Semerádová, se opět vrací na festival Lípa Musica. Tentokrát však v neobvyklém spojení – její soubor Collegium Marianum se tu setká s Ensemblem Flair pod vedením cimbalisty Jana Rokyty. A Lípa Musica se s nimi vrátí na jedno z nejmalebnějších míst Lužických hor, milovaný Oybin.

Flétnistka světového renomé, dirigentka, muzikoložka, rytířka francouzského Řádu umění a literatury – Jana Semerádová je ztělesněním hloubky i živosti barokní hudby. Pro publikum festivalu Lípa Musica není neznámou: pravidelně se zde objevuje jako umělecká vedoucí špičkového ansámblu Collegium Marianum, který už od roku 1997 oživuje český a středoevropský repertoár 17. a 18. století. Letos se však představí v trochu jiném světle – s programem, který bourá žánrové hranice a ukazuje, jak blízko si baroko s folklorem jsou.

Na malebném Oybině se Collegium Marianum představí s Ensemblem Flair – moravsko-slezskou formací Jana Rokyty, která se věnuje jak autentickému přístupu k lidové hudbě, tak jejím nadžánrovým přesahům. Spojení obou souborů vzniklo přirozeně – z oboustranné fascinace tím, jak se barokní a lidový jazyk vzájemně ovlivňovaly. Výsledný program se pohybuje na pomezí komponovaného a improvizovaného, notový zápis slouží jen jako rámec pro ornamentiku, spontánnost a dialog.

Jak se takový projekt rodí a co se stane, když barokní partitura potká hanáckou písničku? A jaké to je opustit „ortodoxní klasiku“ a vstoupit do světa lidových nápěvů a svobodné improvizace? Zeptali jsme se přímo Jany Semerádové.

Jak se Vám líbí v pozici poněkud vzdálené klasice, renesanční a barokní hudbě? Máte blízko k lidové hudbě, nebo je to pro Vás spíše výjimečný exkurz?

Lidová hudba mě fascinuje. Není to pro mě jen exkurz, ale spíš přirozené rozšíření toho, co dělám. Barokní hudba a lidová hudba mají mnoho společného – od melodiky přes rytmickou pružnost až po určitý spontánní výraz. Často se v pramenech setkáváme s tím, že hudba šlechty a měšťanstva byla ovlivněna lidovou tradicí a naopak. Takže když se věnuji barokní hudbě, vnímám ji někdy téměř jako „uměleckou variantu“ hudby lidové.

Jak došlo k Vašemu hudebnímu setkání s Janem Rokytou a Ensemblem Flair? Myslela jste si na něj, nebo naopak on na Vás?

Myslím, že jsme na sebe mysleli vzájemně! S Janem Rokytou jsem už delší dobu sdílela obdiv k hudbě, která se pohybuje na pomezí žánrů, a bylo jen otázkou času, kdy se naše cesty protnou. Ensemble Flair je úžasný v tom, jak dokáže propojit lidovou hudbu s novými hudebními postupy, přičemž ale nikdy neztrácí autentičnost. A to je pro mě nesmírně inspirativní.

V anotaci koncertu je předznamenáno, že půjde o jam session na barokní hudbu orientovaného Collegia Marianum a nadžánrového Ensemblu Flair. Opravdu se dá očekávat něco neočekávaného? Vzniká zde něco nového, nenatrénovaného, v notách nezapsaného, zkrátka něco, co je skutečně produktem okamžiku?

Ano, přesně tak! Na tomto koncertě se budeme pohybovat na hranici komponovaného a improvizovaného. Collegium Marianum je zvyklé hrát podle historických notových zápisů, nicméně barokní hudba je na improvizaci v podstatě založená. Notový zápis slouží jako návod k provedení, pokud se přidá dobová ornamentika a vlastní invence, barokní skladby najedou ožijí srozumitelným jazykem.

S Ensemblem Flair se otvírá další rozměr: dialog mezi strukturou a svobodou – Hanatika od Telemanna v kontextu písní z Ivanovic na Hané nebo Kelče dostávají nový rozměr. Tak jako v době, kdy je Telemann psal, inspirován lidovou hudbou, kterou slýchal na lidových zábavách ve Slezku, a z níž čerpal celý život. I my jsme inspirováni muzikanty, v nichž lidová hudba stále žije; na koncertě v Oybině se můžeme těšit na jedinečný zážitek – určitě uslyšíme i něco, co v notách napsané není a co se už nikdy nezopakuje úplně stejně!