Kdo stojí za letošní tváří Lípy Musicy?

Martina Chloupa, malířka a sochařka, která stojí na pomezí výtvarného a scénografického světa, se pro rok 2025 stala neodmyslitelnou součástí hudebního festivalu Lípa Musica. Možná, že vás napadne otázka, proč by hudební festival měl mít zájem na propojení s výtvarným světem. Odpověď je jednoduchá – protože hudba je víc než zvuk. Hudba je emoce. A výtvarné umění ji umí nejen zachytit, ale i zesílit. Lípa Musica má v plánu pro každý ročník zapojit jiného výtvarníka. Tvář festivalu tak bude pokaždé jiná, pestrá, melancholická, bouřlivá, barevná i tlumená, pokaždé však originální a svá.

Osudová setkání

V loňském roce přizval festival ke spolupráci Patrika Hábla, byla zatím Háblova výstava v Liberci, která natolik okouzlila ředitele festivalu Martina Prokeše, že se rozhodl malíře oslovit. V roce 2025 s festivalem spolupracuje Martina Chloupa. Pro Martinu, rodačku z České Lípy, je pozvání ke spolupráci osobní záležitostí. „Vnímám to jako osudové setkání, návrat domů,“ přiznává umělkyně, „a taky jako příležitost být skrze má díla součástí propojení hudby a výtvarného umění.“

Martina Chloupa, jejíž pestrý profesní život zahrnuje malbu, sochařství, instalace i scénografii, je představitelkou generace, která se formovala v posametové éře naší umělecké historie. Její profesní curriculum je pestré: Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově., Institut výtvarné kultury při UJEP v Ústí nad Labem (dnes Fakulta umění a designu), intermediální škola Milana Knížáka AVU v Praze, stáže v sochařských školách Jana Hendrycha a Jana Koblasy a opět domovský Knížákův ateliér, kde v roce 2006 absolvovala. Je zastoupena v Národní galerii v Praze a v dalších veřejných a soukromých sbírkách. Ateliér má od roku 2012 v pražské Pragovce, kde našla inspirativní komunitu.

Sochařství, malba, instalace a s nimi spojené experimenty s materiály jsou to, čemu se Martina věnuje i dnes. Její vize výtvarného umění je i díky materiálům, s nimiž pracuje, ovlivněna úctou ke klasickému řemeslu a s tím spojenou pokorou v přístupu k jakékoliv formě tvorby. Ve své práci osciluje mezi figurativními portréty a abstrakcí, odvážnými instalacemi i intimními malbami. Mezi klíčová témata, kterým se věnuje, patří figura, přírodní motivy a symbolika, přičemž přiznává, že tvorba je pro ni životní nutností:

„Kdybych se nemohla věnovat výtvarnému umění a nešlo by to ani tajně, tak si nejsem jistá, jestli bych se nezbláznila. Anebo bych se musela vyjádřit jinak, třeba jako spisovatelka. To je mi blíže než zpěvačka nebo skladatelka. Někdo slyší různé věci a představuje si zvuky a tóny. Já zase vidím různé věci a představuji si obrazy nebo plastiky a to mi nedá klidu, dokud se aspoň nepokusím je zhmotnit. Když tvořím, připadám si normální.“

Různé světy, stejný cíl

Hudba a výtvarné umění představují dva různé světy vnímání, které se však dokážou vzájemně dokonale doplňovat. Hudba oslovuje především sluch a emoce, zatímco výtvarné umění působí na zrak a intelekt. Oba tyto směry však sdílejí schopnost zprostředkovat hluboké prožitky a vytvářet vnitřní obrazy. Když malíř ztvární melodii na plátně nebo skladatel nechá hudebně ožít obraz, propojuje se dvojí dimenze lidského prožívání.

„Myslím si, že hudba i výtvarné umění jsou jen dva odlišné nástroje k vnímání a vyjádření téhož. Barva dokáže vyvolat stejně silnou atmosféru jako tón či zvuk hudebního nástroje. Pro mne je přirozené emoce zhmotňovat vizuálně či prostorově.“

Chloupa přiznává, že přímé spojení hudby a výtvarného umění ve své práci dosud nezažila. Když tvoří, je častěji než hudbou obklopena tichem ve světě vlastních zvuků a tónů, které se následně zhmotňují v její práci. Mimochodem jedním z charakteristických motivů její tvorby je opona. Opona skrývá, vyvolává očekávání. Dělí prostor na před a za. A jsou okamžiky, kdy se opona roztrhne. Tento symbolický prvek vyjadřuje hranici mezi realitou a fantazií, viditelným a skrytým. Stejně jako hudba.

Martina Chloupa je přesvědčena, že umění je u nás málo medializované a stále není dostatečně vidět ve veřejném prostoru. Zasloužilo by si mnohem větší zastoupení a spolupráce s hudebním festivalem k tomu koneckonců může přispět. Je to jedinečný způsob, jak uměleckou tvorbu výtvarníků přiblížit širšímu publiku.

Jak tedy vnímá úlohu výtvarného umění na hudebním festivalu? Mělo by být doplňkem, který podtrhne a zdůrazní krásu hudby a emoce, ale nestrhává pozornost jen na sebe, nesoupeří. „Výtvarné umění na hudebním festivalu by mělo mít roli vizuální kulisy, neinvazivní doplněk jako krásné šaty na zpěvačce. Divák by si měl po koncertě odnést pocit, že něco krásného nejen slyšel, ale i letmo viděl,“ uzavírá Martina Chloupa, která nejvýrazněji promluví do atmosféry koncertu v Drchlavě. Co pro něj připravuje? Přijďte a uvidíte sami.