Mistr violoncella Tomáš Jamník je novým uměleckým garantem festivalu Lípa Musica

Patří k nejlepším českým violoncellistům, je aktivním lektorem mladších generací muzikantů a v neposlední řadě neúnavným propagátorem klasické hudby. Jako vizionář a hnací motor funguje v tolika zajímavých projektech, že by vydaly na samostatný článek. A především je věrným a milým hostem festivalu. Dlouholetá spolupráce Tomáše Jamníka s mezinárodním hudebním festivalem Lípa Musica vyústila v to, že se stal středobodem 24. ročníku.

V hlavní roli violoncello

Jak Tomáše Jamníka s trochou nadsázky představit neznalému čtenáři? Je mu 40 let, studoval na akademii Berlínské filharmonie, před lety zvítězil v soutěži Pražského jara a klidně přijede zahrát až k vám do obýváku. Jeho angažmá v roli uměleckého garanta umístí do záře reflektorů violoncello. O něm se říká, že svým zvukem nejvíce ze všech nástrojů připomíná lidský hlas. Díky jeho medově vřelému, rezonujícímu tónu hudebníci dokáží vyjádřit škálu hlubokých emocí a nuancí beze slov.

Už jsme si zvykli, že nám garanti touží svůj nástroj představit v co nejpestřejší paletě – napříč časovými epochami a v různých polohách. Violoncellu to sluší nejen s orchestrem, ale i v komornějším uskupení. A existují také nádherné skladby, kde si vystačí dočista samo. První vlaštovkou Jamníkovy spolupráce coby uměleckého garanta byl slavnostní koncert k 80. výročí konce 2. světové války v chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Představí se ale i v dalších rolích. Lípa Musica je pro Tomáše Jamníka srdeční záležitostí a nabídnutou pozici přijal velmi snadno.

„Obdivuji, s jakou pečlivostí Lípa Musica vlévá kulturní krev do žil celého regionu. Tohoto srdečního oběhu se účastním již popáté, tentokrát ve funkci garanta dramaturgie. Bylo pro mne velmi snadné tuto úlohu přijmout – v osobě Martina Prokeše vidím profesionála, který svůj osobní i umělecký život celé akci zasvěcuje. Stejně tak skvělý je celý tým, který festival naplňuje. Pro mne osobně je to velká inspirace.“

Co se týká tvorby programů, Jamník jako zakladatel Akademie Otakara Ševčíka a k ní přidruženého festivalu není v tomto ohledu žádným nováčkem. Zřejmě právě proto se do přípravy dramaturgie pustil mimořádně činorodě a podílel se na ní opravdu výrazně.

Dramaturgie je drama

V posledních letech se pořadatelé festivalu snaží o něco, co tu dřív nebylo – koncerty tematicky svázat jako jednotlivé rostlinky do bohaté a pestrobarevné kytice. Loni jsme s Jiřím Pavlicou nazřeli téma Souznění. O rok dříve s Jitkou Čechovou to byl Klavír všemi smysly. Letos s Tomášem Jamníkem je tématem hledání lidskosti pod heslem Hudba, humanita… Jak je vidno, tento přesah může být oduševnělý i poněkud praktičtějšího rázu. Pojďme si teď říct, kdo to má vlastně na povel.

Jakousi šedou eminencí Lípy Musicy je její umělecká rada. Je to pomyslný mozek všech kreativních rozhodnutí, který stojí v pozadí mimo pozornost a normální návštěvník festivalu se s ním osobně nepotká. Ale jeho vize je to nejpodstatnější.

Úkolem umělecké rady je vybrat vystoupení, která oslní publikum a nastaví celkový tón festivalu. Sleduje trendy, přemýšlí o atmosféře a snaží se najít ideální balanc mezi známými jmény a čerstvými talenty. Dbá nejen na vysokou úroveň interpretační kvality, ale i na pečlivý výběr uváděných děl a jejich objevnost a hodnotu. Bere v potaz místní koncertní lokality a jejich prostorové a akustické limity.

Tito architekti kulturních zážitků jsou odborníci usazení jak na Českolipsku, tak v kulturním centru republiky, v Praze. Díky svým studijním základům, teoretické i praktické znalosti hudby a praxi z civilního zaměstnání poskytují záruku relevantních rozhodnutí.

„Uměleckou radu mám pro to, abych neměl klapky na očích. To se po více jak 20 letech může stát,“ říká Martin Prokeš, zakladatel a ředitel festivalu. Vystudoval zpěv a dlouhá léta působil jako manažer souboru Schola Gregoriana Pragensis, s nímž také vystupoval. Kdo s ním tedy tvoří uměleckou radu Lípy Musicy?

Lucie Maňourová je muzikoložka, cembalistka a hudební publicistka. Jako vedoucí zákaznického servisu České filharmonie má přístup k našemu prvnímu orchestru a může se inspirovat u těch nejlepších. Martin Rudovský, muzikolog, pedagog a sborista působí mimo jiné také jako dramaturg Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. Trojici v loňském roce doplnil Tomáš Cidlina, historik, publicista a nakladatel. Pracuje jako kurátor českolipského Vlastivědného muzea a úzce se soustředí na česko-německé vztahy a lokální před i poválečné dějiny.

Umělecká rada se schází několikrát ročně a postupně skládá program – od vyslovených toužebných přání až po realistické rozuzlení. Výslednou roli nehrají jen finanční možnosti festivalového rozpočtu, ale rovněž renomé festivalu, a především časové možnosti oslovených umělců. Ve světě klasické hudby (avšak nejen v ní – vždyť i rockové kapely oznamují turné rok dopředu) se angažmá domlouvá klidně i dva nebo tři roky předem. Ti nejpopulárnější, nejskvělejší hudebníci jsou žádaní všude.

Nebývá tedy výjimkou, že v době, kdy si užíváte právě probíhající ročník, nejen že je hotový ten příští, ale už se projednává i přespříští. Však i od prvního snu o uvedení americké operní superstar Joyce DiDonato k vyprodanému Divadlu F. X. Šaldy uběhly více jak čtyři roky.

Jak do toho zapadá Tomáš Jamník?

Co vlastně takový umělecký garant, nebo chcete-li rezidenční umělec, dělá? Diváci se samozřejmě mohou těšit na několik jeho vlastních vystoupení v různých interpretačních i dramaturgických polohách – od sólového recitálu přes komorní hudbu až po speciální projekty, které odrážejí jeho vizi o tom, jak má dnes klasická hudba oslovovat publikum. Umělecký garant je ale také osobnost s aurou autority. S uměleckou radou spoluvytváří dramaturgii, přičemž přináší své tipy a zkušenosti z českých i světových pódií a jeho osobnost se odráží v tématu ročníku.

Jako profesionální muzikant může mít připomínky z unikátní perspektivy. Dokáže přizvat ke spolupráci významné osobnosti naší i zahraniční hudby, což zvyšuje programovou atraktivitu, a tedy i prestiž festivalu. Jako garant a tvář daného ročníku zkrátka nefunguje jen na pódiích, ale jeho přítomnost je patrná také v zákulisí.

Martin Prokeš si pochvaluje Jamníkovu neuvěřitelnou skromnost, vůli naslouchat a to, kolik osobního času byl Lípě Musice ochoten věnovat: „Myšlenka přizvat Tomáše jako uměleckého garanta už byla na stole déle. Kromě toho, že je to vynikající muzikant se všemi zmiňovanými přesahy a aktivitami, je jeho přístup a pohled na klasickou hudbu velmi progresivní a moderní. Je na něm sympatické, jak se dokáže upozadit pro dobro věci. V tom je to pravé mistrovství. A samozřejmě se k tomu přidává lidské naladění na stejnou notu.“