Život po festivalu Lípa Musica

Co se stane s kulisami poté, co skončí představení a zhasnou světla? Jaký osud čeká sportovní stadiony, když utichnou letní či zimní slavnosti sportu? A co se stane s uměleckým garantem festivalu ve chvíli, kdy dozní poslední koncert? Následující text je zamyšlením nad uplynulým ročníkem festivalu a zároveň velkým poděkováním všem, kteří pomáhají Lípu Musicu spoluvytvářet.

Věřím, že kultura dokáže propojovat lidi a vytvářet nová přátelství. V mém případě mohu říci, že jsem se během krátké chvíle spřátelil s celým českolipským regionem. Když jsem byl vybídnut, abych se podílel na dramaturgii koncertů, rada zněla jasně: „Nech se vést srdcem.“ Ostatně ty nejkrásnější momenty v životě máme uložené jako srdeční záležitosti, tak proč k tvorbě festivalu nepřistupovat stejně?

Užil jsem si festival od prvního do posledního tónu. Na úvodní koncert v českolipské bazilice jsem dorazil na poslední chvíli přímo z dovolené. Určitě jste někdy někam přišli pozdě. Má to své kouzlo. Pomalu jsem se blížil ke vchodu a snažil se být nenápadný, což se mi úplně nepodařilo – spatřil mě snad celý realizační tým a zdálo se, že je to velmi pobavilo. Tóny úžasného úvodního koncertu se jemně linuly už na zápraží a s každým krokem sílily. Abych nerušil, vystoupal jsem na kůr, kde byl zážitek nejen poslechový, ale i vizuální.

Pozoroval jsem zahájení festivalu, který mám odjakživa blízko u srdce,
a konečně jsem viděl, jak takový zázrak vzniká.

Můžeme nesouhlasit, můžeme hledat chyby – já jsem však ve výkonu Baborák Ensemblu pod vedením Radka Baboráka a sólistky Belly Adamové spatřil čistou krásu. Věnovat celý večer tvorbě autorky Nikol Bókové byl silný dramaturgický tah.

Silné bylo už naše společné vystoupení při představování programu. Tehdy jsem Nikol (a jejího muže Jana, který jí s realizací tvorby velmi pomáhá) poznal poprvé a okamžitě jsem byl očarován. Natolik, že jsme nyní s Nikol nahráli celé album. Efekt Lípa Musica v praxi!

Už při tomto prvním koncertu jsem věděl, že 24. ročník festivalu pro mě bude nezapomenutelný. Stačilo se podívat do publika na nadšené tváře hltající každý tón.
Lípa Musica má neobyčejně pozorné a vnímavé posluchače.

Další program nás zavedl do výšin Prysku s kolegy z Ševčík Academy. Pro účely festivalu jsme se pojmenovali Ševčík Academy Quartet. Slovo „akademie“ v názvu naznačuje naši velkou úctu ke stálým kvartetním souborům i fakt, že nám záleží na budoucích generacích. Ještě cestou na koncert jsme se s Josefem Špačkem zastavili v ZUŠ Liberec, abychom si poslechli místní mladé talenty. Ti se poté objevili i v publiku, což nás zahřálo u srdce. A skutečně to pomohlo – nízké teploty, které hrozily ztuhnutím prstů, se na chvíli rozplynuly a koncert mohl proběhnout beze změn. Pomohl i ředitel festivalu Martin, který vlastnoručně přinesl radiátor, u něhož jsme se v zákulisí náležitě „předehřáli“.

Z pole klasické hudby jsem si na chvíli odskočil k vystoupení s Floex Ensemble. S Tomášem Dvořákem (Floexem) jsem toho absolvoval už hodně, ale byl to právě tento festival, který ho vybudil k napsání úplně nové skladby. Společně s Janem Šiklem vytvořili třívěté dílo na pomezí vážné hudby a elektroniky. Do poslední chvíle jsme se strachovali, zda vše zapadne do bohaté akustiky konírny v Zákupech. Naštěstí technika fungovala a my si užili zlomový moment v historii Floex Ensemble. V těchto dnech dílo nahráváme ve studiu a jsme za tento impuls nesmírně vděčni.

Nedokážu popsat štěstí, které jsem při každé návštěvě festivalu pociťoval. Bylo to jako vracet se domů. Nikdy jsem nic podobného nezažil a moc děkuji festivalu Lípa Musica, že dělá věci skutečně od srdce.

Tomáš Jamník