Jordi Savall vypovídá o společném kulturním dědictví nekonečné rozmanitosti. Je to člověk pro naši dobu.

Alžbětinská konsortní hudba 1533-1603

The Tears & the Fire of the Muses

Jordi Savall
HESPÈRION XXI

pá/26/9/19 h

Liberec, kostel sv. Antonína Velikého

1:20

Program bude ke stažení několik dní před koncertem.

The Fire & Tears of the Muses

pá/26/9/19 h / Liberec, kostel sv. Antonína Velikého

rezervace autobusu koupit vstupenky

HESPÈRION XXI
Jordi Savall, umělecký vedoucí
Elionor Martínez, soprán
Daniel Folqué, kontratenor

Jordi Savall, sopránová viola da gamba
Natalia Timofeeva, tenorová viola da gamba
Philippe Pierlot, basová viola da gamba
Juan Manuel Quintana, basová viola da gamba
Xavier Puertas, kontrabas
Xavier Díaz-Latorre, loutna a kytara

Innocentio Alberti (cca 1535-1615): Pavin of Albarti – Gallyard

Anonym: How can the Tree (The Paradise of Dainty Devices)

Christopher Tye (cca 1505-1573): In Nomine XII Crye

Anonym: The dark is my delight (Canzonetta)

William Byrd (cca 1540-1623)
In Nomine à 5
Ye sacred Muses (Elegy for Thomas Tallis, †1585)
Browning a 5
La Virginella (Canzonetta)

Alfonso Ferrabosco (cca 1575-1628): Hear me, O God (The Four Note Pavan)

Anthony Holborne (1545-1602): [Galliard:] The Teares of the Muses

Anonym: O Lord, turn not away thy face (In Nomine)

Anthony Holborne: [Galliard:] Lullabie

Anonym: Born is the Babe (Consort Song 46)

John Dowland (1563-1626):
Pavan Semper Dowland semper dolens
The King of Denmark’s Galliard
Now, O now, I needs must part (a 4)

Orlando Gibbons (1583-1625): In Nomine a 5

Richard Nicholson (1563-1639): Joan, quoth John (Canzonetta)

Jedním z pilířů festivalu Lípa Musica je uvádění významných osobností staré hudby a její poučené interpretace na autentické historické nástroje. Tentokrát do Liberce přijede sám král staré hudby – Jordi Savall. Ten je už dlouhá desetiletí předním propagátorem a představitelem středověké, renesanční a barokní hudby.

Jordi Savall je Katalánec, jeho soubor HESPÈRION XXI má velmi mezinárodní složení. Nejvíce je doma v mediteránu, věnuje se hudbě jižní Francie, Španělska a obecně středomoří. S programem věnovaným alžbětinské konsortní hudební tradici se však vydává do moří severnějších a přináší hudbu renesanční Anglie. Hudební kompozice pro konsorty, komorní soubory často složené ze stejných nástrojů v různém ladění, kde ale žádný není hierarchicky nadřazen jinému, byly v době renesance a baroka oblíbené zejména v Anglii a ve Francii.

Alžbětinská Anglie, to není jenom Shakespeare, ale také mnoho skvělých skladatelů, jako John Dowland, William Bird nebo Anthony Holborne. Právě Holbornova slavná skladba inspirovala název programu Slzy a oheň múz, ve kterém se divákům představí špičkový konsort několika různě laděných viol da gamba.

„Čím více nahlížím do starých hudebních pramenů, tím více vidím, že to, co se v minulosti dělo, se děje také dnes, jen s jinými zbraněmi. … V Béziers roku 1209 zabili 20.000 lidí kvůli potírání Katarů a říkám si – 20.000 lidí, to je hrůza – ale pak poslouchám Chanson de la croisade, a teprve tady začínám lépe rozumět. Bez paměti není civilizace. A hudba je část té paměti.“

Jordi Savall

!The Teares of the Muses : Pavin of Albarti & Galliard Innocenti Alberti (1535 - 1615)

Jordi Savall

Mezinárodní hvězda a zosobnění staré hudby

Z Katalánska pocházející hudebník se věnuje hudebním skvostům evropského středověku a renesance ji více jak 50 let. Je neúnavným badatelem a pedagogem, ale především interpretem, hráčem na violu da gamba a dirigentem. Jeho hlavním ansámblem, který založil se svou zesnulou ženou, zpěvačkou Montserrat Figueras, v roce 1974 je Hespèrion XXI. Dalšími jeho projekty jsou Capella Reial de Catalunya založená v roce 1987 a Le Concert des Nations z roku 1989. Tato vynikající seskupení jsou jeho médii pro přenos staletí starých emocí a krásy, který sdílí a sledují miliony posluchačů po celém světě.

„Hudba v pojetí Jordi Savalla boří hranice nevraživosti, nedává prostor konfliktům, ale sbližuje. Tvoří s naprostou vnitřní upřímností a oddaností hudbě i pokorou před jejími tajemstvími a mocí.“

Anežka Šejnohová

Jordi Savall je interpretem, který ročně odehraje kolem 140 koncertů po celém světě. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal soundtrackem k filmu Alaina Corneaua Tous les Matins du Monde, za který získal filmovou cenu César. Na kontě má Jordi Savall těžko představitelných 230 nahrávek staré hudby od středověku po baroko. Hudbu svých souborů vydává na vlastním labelu Alia Vox, který založil se svou manželkou v roce 1998.

Geograficky jeho hlavní zájem spočívá v hudbě Mediteránu, zejména Španělska. Vyhledává často spolupráci s muzikanty, kteří se věnují východnějším oblastem Středozemního moře a reprezentují arabskou hudbu, hudbu z Izraele, Turecka, Řecka, Arménie a dalších oblastí s prastarými kulturami a hudební tradicí. Hledá to, co mají tyto kultury společné, hudbu nabízí jako prostředníka a východisko na cestě k vzájemnému porozumění a míru.

Jordiho Savalla provází četná ocenění jeho práce a mnoho čestných doktorátů význačných univerzit starého kontinentu. Svůj nejdůležitější titul však získal v roce 2008, kdy jej Evropská unie jmenovala ambasadorem pro interkulturní dialog a kdy byl společně s Montserrat Figueras v programu Unesco Ambasadoři dobré vůle jmenován Umělcem pro mír.

Daniel Folqué a Elionor Martínez

Dva nadějné hlasy Katalánska

Kontratenorista Daniel Foulqué pochází z Katalánska a tamtéž se věnoval studiu zpěvu, houslí a klavíru. Jako zpěvák absolvoval řadu koncertů po celé Evropě, profiloval a vzdělával se u Mireie Pintó a Lamberta Climenta. Řadu lekcí a dobrých rad obdržel také od Carlose Meny, Roberta Balconiho a dalších. Jako sólista vystupoval v Purcellově Dido a Aeneas, v Selva morale e spirituale od Monteverdiho, v Bachově Magnificatu nebo v Mozartovu Requiem. Z českých dirigentů spolupracoval s Václavem Luksem, pod kterým zpíval roli Herkula v Bachově kantátě BWV 213 na zahajovacím koncertu festivalu Bachcelona. Svou stopu Daniel Foulqué zanechal v mnoha souborech jako Collegium Vocale Gent, Daedakus, Vos Omnes nebo v komorním sboru Palau de la Musica a je zakládajícím členem sboru Cereols.

„Holbornova hudba je poetická a má v sobě mnoho překrásných momentů. Je důležité, aby lidé mohli tento typ hudby objevit. Vytváří klidné spojení krásných melodií, krásného kontrapunktu a krásné harmonie. Melodický pohyb hlasů je naprosto nádherný. To je pro mě důležité, protože mě zajímá jen krásná hudba.“

Jordi Savall

Elionor Martínez Lara

studovala u profesorky Marii Dolors Aldea na Conservatori Superior de Música del Liceu, kde získala bakalářský titul. Poté pokračovala v magisterském studiu na Hochschule für Musik v Basileji u profesora Marcela Booneho. Za absolventský koncert získala ocenění Best Master Recital. V roce 2016 jí Nadace Bach Zum Mitsingen v Barceloně udělila stipendium Salvat Beca Bach. V roce 2019 se zúčastnila soutěže Josep Palet Competition a získala čtyři zvláštní ceny.

Jako sólistka účinkovala mimo jiné v Händelově Mesiáši, Bachově Magnificat, Vivaldiho Glorii, Mozartově Velké mši c moll a v Requiem a také v Brahmsovu Ein deutsches Requiem. Ztvárnila role v operních inscenacích, jako jsou Purcellova Dido a Aeneas, Il Convito Domenica Cimarosy, Mozartova Così fan tutte a Rossiniho La Cenerentola.

HESPÈRION XXI

Stará hudba pro 21. století

Nejdůležitější hodnotou staré hudby je její schopnost přenášet pocity, emoce a myšlenky předků, které i dnes dokáží uchvátit současného posluchače. S repertoárem, který zahrnuje období mezi 10. a 18. stoletím, se to souboru Hespèrion XXI velmi úspěšně daří. Jeho záměrem je neustále hledat spojení mezi Východem a Západem, usilovat o hudební integraci a znovuobjevení kulturního dědictví, zejména potom v oblasti Středomoří.

Tento unikátní soubor založili v roce 1974 Jordi Savall a Montserrat Figueras spolu s Lorenzem Alpertem a Hopkinsonem Smithem v Basileji pod názvem Hespèrion XX. Tehdy byla myšlenka na objevování skladatelů starších než 19. století v podstatě průkopnická, a to včetně záměru užívat dobových nástrojů. Jméno Hespèrion znamená obyvatel Hesperie, což ve starověké řečtině označovalo dva nejzápadnější poloostrovy v Evropě: Iberský a Apeninský. Bylo to také jméno dané planetě Venuši, která se objevovala na západě. Na přelomu 21. století se Hespèrion XX přejmenoval na Hespèrion XXI.

Dnes je Hespèrion XXI souborem, který primárně nabízí percepci hudby mezi středověkem a barokem. Dává si za vědecký úkol vyhledávat a objevovat stará nepublikovaná či neprovozovaná díla a zároveň zprostředkovává posluchačům hudbu těch nejvyšších estetických, duchovních a prožitkových kritérií.

Každý hudebník na poli staré hudby má závazek k původnímu duchu každého díla. Musí se naučit spojit se s ním – studiem skladatele, dobových nástrojů, díla samotného i okolností, které ho obklopují. Ale jako řemeslník v hudebním umění je také povinen rozhodovat o přehrávané skladbě. Schopnost propojit minulost se současností, propojit kulturu s jejím šířením, to vše závisí na jeho dovednosti, kreativitě a schopnosti přenášet emoce. Díky vynikající práci mnoha hudebníků a spolupracovníků, kteří se souborem po celá léta účinkovali, hraje Hespèrion XXI po desetiletí klíčovou roli při obnově a přehodnocení hudebního dědictví a setkává se s velkým ohlasem po celém světě.