„Klíčem k interpretaci i poslechu Kancheliho je nespěchat, doslova si užít každý moment, každý souzvuk a každý tón. Často je pauza důležitější než nota samotná.“

Terezie Fialová

Gadalaiki / Roční doby

Terezie Fialová

so/19/9/20 h

Česká Lípa, bazilika Všech svatých

1:10

Program bude ke stažení několik dní před koncertem.

Gadalaiki / Roční doby

So 19/9/20 h / Česká Lípa, bazilika Všech svatých

Terezie Fialová, klavír
Atila Vörös, kresba
Rudolf Živec, art lighting

Pēteris Vasks (1946)
Baltā ainava (Bílá zem)

Giya Kancheli (1935-2019)
Král Lear, Když mandle kvetly

Pēteris Vasks
Pavasara mūzika (Jarní hudba), quasi una sonata

Giya Kancheli
Jak se Vám líbí?

Pēteris Vasks
Zaļā ainava (Zelená zem)

Giya Kancheli
Nejmenší

Pēteris Vasks
Rudens mūzika (Podzimní hudba), quasi una sonata

Seznamte se s Vasksem a Kanchelim

Minimalistická hudba s maximálním účinkem

„Pro mne je 20. století zcela autentickou součástí repertoáru a je nutné, aby i posluchači vystoupili ze své komfortní zóny a nebáli se poslechnout si něco, co dopředu neznají. Navíc, oba autoři patří k těm melodickým, a tím pádem i velmi dobře posluchačsky přijímaným. Oba dva jsou ve světě velmi slavní a také často provádění, jenom ne u nás.“

Terezie Fialová

Pēteris Vasks je významný lotyšský skladatel současné hudby, který v roce 2026 slaví své 80. narozeniny. Je známý svou inspirací v hluboce spirituální a přírodní tematice. Jeho tvorba často odráží vztah člověka k přírodě, hledání harmonie i bolest a naději spojené s osudem Pobaltí. Cyklus Gadalaiki (Roční doby) je jedním z děl, v nichž se Vasks vrací k tématu přírody jako živého, dýchajícího organismu. Hudba jednotlivých částí evokuje proměny krajiny během roku, klid zimy, jarní probouzení, letní rozkvět i podzimní ztišení.

Druhým z autorů na programu je Giya Kancheli, mezinárodně uznávaný gruzínský skladatel, a jeho 33 Miniatur. Drobný, ale výrazově bohatý soubor krátkých hudebních obrazů, každý má vlastní charakter a náladu – od jemných, meditativních poloh až po náhlé dramatické výbuchy. Koncentrovaná schopnost pracovat s tichem, jemnou melancholií i nečekaným napětím.

„Mám ráda kontrasty a na nich je program postaven i co do formy délkové. Vasks je mistr dlouhých forem, miluje opakování, čas a práci s ním. Kancheli si naopak vystačí s málem a to doslova. Bude to moje kancheliovská premiéra.“

Terezie Fialová

  • !Terezie Fialová a Vaskskova Jarní hudba

Žena autentická a upřímná

Jedna z nejvyhledávanějších českých pianistek Terezie Fialová

Terezii máme rádi pro její upřímnost a přirozenost. Klavír je součástí jejího života od pěti let, přesto se nebojí mluvit o pochybnostech, o trémě, o tom, jak se její vztah k němu vyvíjel, a také o tom, jak skloubit mateřství a rodinu s časem na pódiu. Na koncertech působí nenuceně – rozhodně u ní nečekejte nabírané šaty, flitry nebo teatrální gesta. Na prvním místě je hudba a hluboké porozumění.

„S klavírem máme neustále proměňující se vztah, prožili jsme spolu snad všechny emoce – od lásky a zamilovanosti přes frustraci a vyhoření až k opětovnému smíření a tomu, že si dáme ještě šanci.“

Kromě klavíru se v mládí věnovala také houslím. Absolvovala HAMU v Praze ve třídě Ivana Klánského a komorní hru na Hochschule für Musik und Theater Hamburg u Niklase Schmidta. Jako jediná česká pianistka se zúčastnila prestižní Verbier Festival Academy ve Švýcarsku.

Pravidelně vystupuje na významných festivalech doma i v zahraničí. V roce 2019 provedla na Pražském jaru s orchestrem FOK a dirigentem Pietari Inkinenem Klavírní koncert Petra Ebena. Spolu s houslistou Romanem Patočkou a violoncellistou Jiřím Bártou tvoří Eben Trio a podílela se na řadě nahrávek, včetně oceňovaného alba s hudbou Petra Ebena. Ebenova tvorba ji provází i v současném doktorském studiu na pražské HAMU.

Má ráda řád a vyváženost klasicismu i lyrický romantismus Mendelssohna či Schuberta. Velké místo v jejím repertoáru zaujímá hudba 20. a 21. století, kterou pro posluchače ráda objevuje.

„Pokud budeme ochotni naslouchat hudbě, jejíž kořeny jsou nám vzdálenější, určitě ji také pochopíme, protože jí dáme tzv. šanci a zjistíme, že je naopak třeba i přístupnější než hudba německá, jen o tom nevíme. Mě osobně dílo Peterise Vaskse uhranulo na první poslech.“

  • Aktuality