Joyce zazpívala a svět byl najednou jasnějším.

Při Koncertu pro Liberecký kraj se americká mezzosopranistka Joyce DiDonato představila v Grammy ověnčeném projektu Songplay a od prvních tónů všechny okouzlila svým hlasem a vášní pro hudbu. Společně s mimořádnými jazzovými hudebníky vytvořila jedinečnou atmosféru, úžasný doprovod Craiga Terryho, Gregga Augustova, Jimmyho Madisona, Charlie Portera a Lautara Greca dodal koncertu neopakovatelnou energii.

Jak říká sama Joyce: „Musíte milovat, abyste mohli hrát.“ Její vášeň a oddanost hudbě jsou neuvěřitelně inspirativní a přenesly diváky z libereckého Divadla F. X. Šaldy do světa emocí, krásy a lásky.

Nezapomenutelný večer na pomezí italských árií a písní a jazzových legend 20. století byl pro Lípu Musicu snem, který se stal skutečností. Jestli jste tam byli, víte, o čem mluvíme. Pokud ne, s radostí se s vámi podělíme o tuto velkolepou událost prostřednictvím fotografií, videí, recenzí a rozhovoru, který s Joyce o jejím umění natočil Ondřej Havelka.

„Někdy se bereme strašně vážně. V operním přednesu usilujete o dokonalost, takže je na vás velký tlak, někdy vídám především mladé pěvce, kteří si neužívají zdaleka tolik zábavy, kolik bychom si podle mě užívat měli … zpěv je přece radostný zážitek!“

Joyce DiDonato pro TV RTM+
Celý rozhovor Joyce DiDonato s Ondřejem Havelkou ZDE.

Video z vystoupení 9/3/2024 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci

„Pure Joy(ce)! Zpěvačka v průběhu celého koncertu několikrát mluvila o tom, že ráda porušuje pravidla… Kéž by všichni nedodržovali pravidla tak, jak to dělá Joyce DiDonato. Její projekt Songplay je porušením skvostným.“

Petr Dyrc, Harmonie
Celá recenze ZDE.

„Komorní večer na rozhraní žánrů, překračující a rušící hranice, trochu klasický, ale o hodně víc jazzový, neokázale a nenápadně dokonalý a stoprocentně profesionální, zábavný i ztišený, vemlouvavý a chytlavý.“

Petr Veber, Klasika Plus
Celá recenze ZDE.

„V tomto případě jsem uvěřil, že je možné radostně a velmi sofistikovaně „drtit“ klasickou hudbu. Způsob jak po nastínění melodií slavných barokních hitů přešel proud hudby v soft jazz bylo pro mě něco neskutečného, obrozující šok, jenž ale po pár vteřinách přešel v nádherný novotvar a já se nechal unášet nekončícími variacemi, možná improvizacemi. Dokonalé prozáření omšelé fráze, že baroko je předjímkou jazzu.“

Luboš Stehlík, PolyHarmonie
Celá recenze ZDE.